20 psů a psovodů bylo uplynulé 4 dny v okolí Hofu a Plauenu na cestách za účelem tréninku. Premiéra v tomto uspořádání.

Ano, v tomto uspořádání to byla absolutní premiéra. A také, že jsme různé organizace ze všech spolkových zemí dostali za jeden stůl nás velmi těší. Ztraceným lidem je nakonec jedno, který služební odznak bude mít jeho zachránce na bundě.

V tomto kurzu se zúčastní jak záchranáři Červeného kříže, tak i policejní psovodi. Je výcvik psů stejný?

A taky psům je úplně jedno koho hledají. Nebezpečný zločinec „voní“ pro psa stejně jako ztracená babička. Jiný výcvik je pro psovody.

Sám pracujete v oblasti Mantrailingu již od roku 1999. Co je jiné oproti klasickým stopařským psům, jak je známe z dřívějška?

Rozdíl je ve způsobu vyhledávání. Plošně vyhledávající psi a sutinoví, jak je známe jsou takzvaní hledači zdrojů (pachu). To znamená, že pes hledá lidský pach a když pach najde, potom ho sleduje a je mu jedno kterému konkrétnímu člověku patří. To je dobře, když mají například po zemětřesení v rozbořených domech hledat pozůstalé. Mantrailer hledá oproti tomu pach konkrétního člověka.

Na tréninku byli 3 výcvikáři z USA. Proč tu byli?

Když jsem se před deseti lety připletl k Mantrailingu, učili jsme se u švýcarské policie. A tam jsme se potkali na jedné lodi s Robertem Brennanem, Mikem Belangerem a Terry Davisem. Při učení mezi námi vzniklo hluboké přátelství. Proto jsme rádi, že nás při tomto projektu podporují.

Společně s vaší ženou Tanjou a Geraldem Schillerem tvoříte již od roku 2006 zásahový tým. Jak jste vůbec přišli na bloodhoundy?

Jednoduše jako na nutnost. Se záchrannými psy pracuji již dlouho, ale často se nám při nasazení stávalo, že v určitých situacích psy nebyli schopni nasazení. Ve městě je nemožné hledat s plošně vyhledávajícím psem konkrétní osobu, když pes sleduje jakoukoliv stopu, kterou do nosu dostane. Mantrailer je proto ideální doplněk, který nás může do správného směru nasměrovat, kde můžeme dále pátrat. Ale není to žádná zázračná zbraň. Často vedou k úspěchu kombinované způsoby hledání.

Kolik nasazení mají vaši bloodhoundi od doby vzniku zásahové skupiny a jak velká je jejich úspěšnost?

Jsme ve službě již od roku 2007. Počet hlášení stoupá. Z asi 20.ti na současných 60 v roce 2009. Reálných nasazení jsme měli asi 40, když často se hledaný najde dřív, než se akce odvolá. Hlavně pracujeme pro Policejní presidium Oberfranken a Policejní ředitelství Jihozápadního Saska. Jsme ale na základě našich zkušeností známí po celém Německu a většinou jsme volaní ke zvláštním případům.

A jaká je úspěšnost?

Při jedné třetině nasazení pes něco najde a nebo přispěje k úspěchu. Při druhé třetině nasazení nenajdeme nic. To může být zapříčiněno tím, že hledaný nastoupil do vlaku a stopa končí na nádraží. Často se později dovíme, že pes pracoval správně. Při třetí třetině se nedozvíme, jestli pes pracoval správně, protože například hledaná osoba před svou sebevraždou odjela autem. Tuto třetinu kryjeme samozřejmě se zkušenostmi našich amerických kolegů.

Fotky z Hofu najdete v naší Galerii.

Mnoho fotografií i s krátkým komentářem jsou na www.bloudi.rajce.idnes.cz