BLOODHOUND Club CZ

   Nizozemský Bloodhound Club (dále jen NBC) trénuje bloodhoundy pro stopařské zkoušky dle anglických stopovacích regulí – “Clean Boot (Čistá bota - tady myšleno stopa)".
   Dvakrát ročně NBC pořádá "trials" s účastí mezinárodních rozhodčích (naposledy za účasti právě anglických rozhodčích). Milovníci stopování s bloodhoundy mají možnost se v Holandsku scházet skoro každý víkend, na trénincích. V Holandsku jsou tři stálá místa určená k tréninkům. Jedná se o armádni terény, které jsou zdarma oficielně zapůjčeny holandskou Armádou Jejího Veličenstva našemu klubu. Jedná se o terény: les, pastviny, vřesoviště. A z důvodu rozličnosti terénu jsou mista doslova zvolena “strategicky” i s ohledem na členy klubu a jejich psí miláčky. Místa jsou volena střídavě tak, aby všichni zajemci o trénink, měli možnost se alespoň 1x měsíčně zúčastnit, ať už z finančních důvodů či nemáte chuť trávit jízdou několik hodin v autě.Místa tréninku jsou volena tak, aby bylo místo jednou dosažitelné řekněme do 1hod. jízdy autem, pro všechny zúčastněné z celého Holandska. Pokud Vám však nevadí strávit několik hodin v autě a jste zapáleni pro stopování, je samozřejmostí, že se zúčastňujete všech tréninků. Je to jen věcí Vaší volby.
   My jsme majitelé 7měsíčního štěněte – chlapáka – jménem Rubens, který je potomkem skvělé chovatelské stanice pi Havlíkové z Příkaz u Olomouce – Famous Alhavant.
   My s Rubym jezdíme na dvě místa, jedno máme vzdálené asi 45 min autem a druhé 1.45hod.. Další místo je až u belgických hranic a protože my jsme ze severu Holandska, tak 4 hod strávené v autě už nám přijdou trochu moc.
   Tréninky jsou pod vedením osob, které mají k tomu oprávnění – zkoušky vést trénink, v Holandsku se jedná pouze o pět osob vlastnících toto oprávnění. Výsledky tréninku jsou zaznamenány a jsou klíčovým rozhodnutím, zda můžete ke zkoušce přistoupit a nebo si ještě nanečisto zatrénujete.
   Pokud se chcete zúčastnit tréninku – máte dvě povinnosti a to: být členem NBC a druhou Vaší povinností je: nejméně 3 dny před tréninkem nahlásit vedoucí osobě Vaši účast. A to z důvodu, aby pro Vás mohla být vypracována trasa a z předpokládaných zúčastněných vybraná osoba, která bude kladečem stopy. Klub vlastní velmi podrobné mapy stopovacích terénů, dbá se na to, aby trasa byla co nejvíce obměňována, zrovna tak kladeč stopy. Tady bych chtěla podotknout, že my jsme se tréninku zúčastňovali skoro rok předtím, než jsme se stali majiteli bloodhounda. Protože, jak je známo na bloodhoundi štěňátko existuji čekací listiny, a my se už nemohli dočkat, tak jsme zatím alespoň chodili okukovat cizí blouďata.. Byli jsme velmi překvapeni – tím, jak jsme byli do klubu přijati, aniž bychom už měli bloodhounda a bezjakýchkoliv problémů nám bylo umožněno se zúčastňovat tréninku a konečných zkoušek. Dostalo se nám”zasvěcení”, byli a jsme nadále využíváni jako kladeči stop či “tkzv.zadní kontrola stopaře” na což jsme s manželem velmi hrdi. Řekla bych, ze nám to bylo jen a jen k prospěchu a budoucím majitelům bloodhounda, kteří jsou rozhodnuti s ním v budoucnu pracovat, bych tuto zkušenost jen a jen doporučila. Jděte se podívat, okoukněte do čeho se řítíte. Určitě se nemusíte aktivně zúčastňovat, ale ta podívaná stojí za to.
   Samotný trénink probíhá zhruba takto: je vypsán časový rozvrh, takže Vy jako majitel psa (dale jen stopař) víte pouze v kolik hodin startujete, hrubou délku trasy a kde startujete, délka trasy se odvíjí od stáří psa. Protože se jedná o poměrně malou skupinku lidí (15-20 členů) a jsou to stále ti samí – většinou i víte, kdo bude pro Vás kladečem stopy (dále už jen kladeč) – to je ale vše co je Vám známo.
   Kladeč Vaší stopy dostane velmi podrobnou mapku s vyznačenou stopovací trasou (dále jen stopu). Všichni bloudí stopaři si ráno ješte doma kamkoliv na tělo (do ponožky, pod spodní prádlo apod. ) zasunují kousek čisté látky (kapesník, šátek apod.), aby jste mohl být použit jako kladeč stopy pro jiné psy.
   Kladeč je vedoucím tréninku dopraven na místo startu, které bývá vzdáleno několik set metrů od místa “ležení naši stopařské skupiny”. Start každého jednotlivce probíhá za dohledu vedoucího tréninku. Na místě startu jsou do země zařazeny dva kolíky, na první kolík se upevňuje kladečův předmět “stopa - šátek”, druhý kolík je umístěn několik metrů dál za položenou stopou a je to JEDINÁ – zdůrazňuji opravdu JEDINÁ pomůcka pro stopaře i psa – určuje směr stopy. Kladeč během stopy nepokládá žádné jiné předměty označené jeho vůní – vůbec nic, pouze se pohybuje podle vyznačené trasy, v cíli stopy buďto kladec čeká až dojde stopař anebo tam umístí značeni , aby stopař věděl, že tam je konec stopy. Uzavření stopy v cíli záleží na tom, jaký typ stopy pes zpracovává, pokud s vyhledáváním, kladeč zůstává schován v cíli, jde- li se po čerstvé stopě apod., pokud se děla studená stopa – řeší se to zanechaným předmětem. Anebo zadní kontrola stopaře, když se blíží k cíli mobilem informuje vedoucího tréninku a většinou 3-4 osoby včetně kladeče stopy naskáčou do auta jsou odvezeny k cíli, kde se čeká až pes dojde a označí kladeče. U nás v NBC je považováno za dostačující, když pes označí kladeče přichodem k němu, či jinak např. zalehnutím – musí být však patrné, že kladeče poznal. U nás se netrénuje označení kladeče “hlasem”, v Anglii naopak jen hlasové označení je považováno za správné. Ani jedno či druhé označení kladeče neodporuje úspěšnému ukončení zkoušky, či pouze tréninku. Oboje je FCI povoleno. V našem klubu převládá označení kladeče, které se dá přirovnat k radostnému shledání po několika letech, pes vyskakuje, nešetří oblizy a slinami – prostě značí si svého kladeče.
   Na startu stopaře závisí typ stopy, např. štěňata chodí po co nejčerstvější stopě, první štěněcí stopování probíhá tak, že štěně většinou stopuje někoho z rodiny –koho velmi dobře zná, jedná se jen o pár desítek max.200-300 metrů.Pokud začínáte stopovat již s dospělým psem, postupujete úplně stejně jako u štěněte, tedy začína se s rodinnou stopou, jen můžete již zvolit delší trasu. Při úplně prvních stopách dokonce štěně má kladeče neustále na očích a je kladečovým hlasem povzbuzováno k následování. U štěněte se velmi brzy rodinná stopa zaměňuje za cizí. K nahražení rodinné “vůně” cizí stopou většinou docházi v okamžiku, kdy štěně nejeví zájem o rodinnou vůni, jeho zapálení pro stopu se začne rovnat “nuceným pracím”, štěně ve většině případů bezchybně odstartuje, ovšem po pár metrech stopu ztratí a dál se pouze věnuje jen krásám přírody či pozici “zalehnutý partyzán”. Bloodhound se naučí velmi brzy rozlišovat pachy pro něj takzv. jisté a cizí. Pes pozná pach, kterým si je jistý, ví, že tento pach se tak jako tak opět objeví a nač on tady bude plýtvat energii. Zde uvedu pro příklad našeho psa:.. Začali jsme stopu po dovršení jeho 3 měsiců, ze začátku, jsme ho pouze brali mezi dospěláky, aby přivykl psí smečce. Již při první stopě byste si měli zvolit “startovací slovo” Také je vhodné např. v rodině zvolit pouze jednu osobu, která bude při stopování vodičem a pes na něj bude přivyknutý.. Slovo by mělo být jednoduché, výrazné a budete ho používat jen při startu na stopě. Dále byste měli štěně od útlého věku učit rozeznávat významy slov: vlevo – vpravo – couvej apod. 99% dospělých zkušených stopařů-bloodhoundů je schopno tyto povely snadno rozlišovat. Tady trochu předběhnu. Proč by měl bloodhound umět rozlišit tyto povely??? Představte si, že děláte stopu – zkoušku, pes zachytil falešnou stopu, na křižovatce měl odbočit doleva, ale vesele si to metelí dál rovně, jste rozhodčím upozorněni, že jdete špatně a teď máte dvě možnosti: zeptáte se přímo rozhodčího na správný směr – na přímou otázku - přímá odpověď – to Vás stojí body. Ať už při tréninku nebo zkoušce, kontrola se Vás zeptá, jak velkou nápovědu chcete slyšet. Anebo požádáte o náznak, rozhodčí Vám většinou přímo řekne, že jste měli uhnout doleva – je však na Vás, zda se otočíte a svoji chůzí opačným směrem dáte psovi přímo najevo, že jde špatně a psa si sami dovedete zpět na křižovatku a i odbočíte – ztráta mnoha cenných bodů. Anebo psa budete instruovat příkazy: stop – špatně couvej – jdi zpět – vracíte se na křižovatku – čekáte zda pes znovu sám chytí stopu anebo mu jen povelem “vlevo”napovíte – “tady jsi měl ty troubo odbočit””(to si většinou jen pomyslíme), ztráta bodu Vás tak nebo tak nemine, avšak pořád máte velkou šanci zkoušku dokončit, neboť i takto ovladatelný pes má své plus. Ale zpět ke startu: na startu můžete použít klasické slovo “Hledej” a nebo jiné slovo Vámi zvolené. Měli byste též vždy použít stejnou intonanci hlasu, hlasitost, aby pes věděl: žerty stranou - teď začínáme pracovat. U nás v NBC všichni používame i jiná vodítka, zádové kšíry, stopovačky – věci, které se používají jen a jen na stopování. Rozlišujeme vodítko na stopování nebo jen na procházku. Pes toto dokáže záhy sám rozlišit a už jen zvuk jiného vodítka mu napoví – co se po něm chce. Zde se opět vrátím k vlastní zkušenosti s naším štěnětem. Jeho úplně první stopa byla, že jsme ho nechali jít pár desítek metrů s ostříleným stopařským veteránem, s nadějí, že něco okoukne. Tahle metoda u nás naprosto pohořela – naše štěně totiž daleko více zajimala volně pohupující se ušiska a vše co se dalo na tom obrovi ožvýkat. Že by měl něco okouknout – ani náhodou. Tak jsme rovnou přešli na rodinnou stopu – volavkou jsem byla já, (manžel je vodič), na úplně první stopě jsem se našemu štěněti neustále držela na očích a hlasem jsem ho povzbuzovala, bloodhound velmi rychle i v takhle mladém věku chápe, co po něm chcete a tak velmi brzo položí nos na zem a jede. Časem jsme stopu postupně prodlužovali, já se ukazovala méně a méně až nakonec jsme začali dělat sice stále ještě rodinnou stopu – ale již na startu s pokladenou stopou. Když naše štěně přišlo do věku okolo 5 měsíců, přišel čas – kdy jsem ho přestala “já” bavit a začali jsme s cizí stopou. Opět se začíná po pár stovkách metrů s povzbuzováním cizího hlasu, a jako u štěněčí stopy se krok po kroku pomalu přechází na úplné vyhledávání stopy bez jakékoliv nápovědy. Jakmile štěně přičichne k cizí “vůni”, můžete rodinné stopování považovat za ukončené.
   Takže kladeč nám už položil stopu a my stojíme na startu. Psovi dáme čichnout stopy, a vydáme se směrem k bílému praporku, který nám napověděl – na jakou stranu vyrazit. Stopař nesmí vědet, kudy pokladená stopa vede – nechává se vést pouze čichem psa.
   Aby nedošlo ke ztrátě stopaře včetně bloodhounda, (všichni moc dobře známe pořizovací cenu nového bloodhounda) jde za stopařem tkzv. “zadní kontrola”, troufám si tvrdit, že i profesionální stopaři mají problém rozlišit, kdy pes stopu ztrácí a vydává se po stopě např. Marusky, která tady před hodinou prošla se svou svačinou či po stopách dobytka. Což je náš holandský problém- armáda, aby své pozemky udržela v pořádku – co se trávy týče nechává tyto pozemky spásat tisíci ovcí a krav.
   Zadní kontrola je většinou dvoučlenná, má za úkol především hodnotit práci psa, hodnotí se práce-zaujetí, tempo, a samozřejmě čas stopy. A nakonec kontrola nese přesný plánek stopy, jsou obeznámeni s trasou a mají za úkol dohlédnout, aby všichni dorazili k cíli. Pokud pes udělá chybu a zachytí jinou stopu, po které jde, kontrola vyčkává 150-200 m. zda si sám uvědomí, že stopu ztratil pokud ne, kontrola stopaře upozorní, většinou k tomu dochází na křižovatkách, pes zvolí špatnou odbočku anebo neodbočí vůbec. Pes se vrací na křižovatku, kde by měl znovu sám chytit správnou stopu, pokud se nepovede, vodič mu dá čichnout ke kladečově předmětu, který sebou vodič na startu bere sebou. V kontrole samozřejmě nesmí být kladeči stopy, jedná se většinou o zkušené členy klubu. Při trials je to rozhodčí+zvolený zástupce klubu či stopovací skupiny. Zadní kontrola startuje později než stopař a jde nejméně 20-30m., za stopařem – nesmí však ztratit stopaře z dohledu. Členové kontroly zachovávají mlčenlivost, je zakázáno kouřit a nedoporučuje se používat parfémy, deodoranty či i vodu po holení. V cíli kontrola v přítomnosti stopaře informuje vedoucího tréninku o průběhu stopy – vše se zaznamenává.
   Trials probíhají v podstatě podobně, jen s obměnou zadní kontroly (rozhodčí apod.) Viz.výše.
   Trials jsou zakončené různými zkouškami (rozděleny dle náročnosti) a dle schopnosti psa. Tyto zkoušky jsou oficiálně uznávané "FCI".
   Tyto zkoušky jsou zcela odlišné od zkoušky typu IPO - FH. Během stopy se nepokládají žádné jiné předměty kromě výchozího, trasy jsou daleko delší, v terénu docházi mnohem častěji ke křížení, nepoužívají se označovací štítky a jiné nápovědy, markantní rozdíl je i ve stáří stopy.
   Obecně se dá říci, že se jedná o mezinárodní “stopařskou zkoušku”pouze pro bloodhoundy.
   Pokud máte někdo možnost porovnat v reálu práci např. Německého ovčáka (dále jen NO) na stopě a Bloodhounda (dále jen bloudě), všimnete si už i markatního rozdílu pohybu na stopě. NO – položí nos na zem a jde přímo, kdežto bloudě se pohybuje jakoby mu z předešlé noci strávené v baru zůstalo v krvi ještě pár promile. Bloudě si to šněruje ze strany na stranu, většinou s vámi vymete všechna roští, jámy, stačí obdivovat přírodu okolo sebe, velmi rád se pohybuje se zakloněnou hlavou do nebes a korun stromů - což v našem NBC nazývame styl “Steve Wonder” a nos na zem položí daleko méně než NO. (pro ty, kteří neznají právě zmíněného –jedná se o slepého zpěváka, který zpívá se zakloněnou hlavou – snad nám pánbůh odpustí, že si z něj utahujeme). Přesto všechno, bývá ve vyhledávání osob daleko úspěšnější bloudě než NO.Samozřejmě, že velkou roli zde hrají uši, volná kůže a vrásky na blouděcí hlavě, ale to jiste všichni dobře víte, k čemu tyto bloudí vymoženosti slouží. Bloodhound chodí na jistotu, on sám si je tak stopou jistý, ze nos pokládá “jen tak - jako by opravdu pro jistotu.”. Co si ovšem budeme nalhávat, i když jdou na jistotu – není nic překvapující, když vylezete z lesa na druhé straně, o pár kilometrů dál než jste měli a to jste šli na jistotu. To znají všichni bloudaři.
   Taky není nic výjimečného, když jednou Vám bloodhound udělá stopu jako pánbůh a za tři dny se na stejné stopě bude tvářit, že je tam poprvé – vůbec neví, co po něm chcete a dává Vám najevo, že nemíní opustit ani náhodou polohu”zalehnutý partyzán”
   Já osobně bych bloodhoundy stopaře rozdělila do tří skupin a to:
   - bloodhoundi, kteří jen při zašustění stopovačky, by Vám nejraději radostí vyrazili zuby a třesou se až je do toho navlečete – na startu vyrazí takovou rychlostí, že máte co dělat abyste v cíli nebyli dřív než Váš kladeč.
   - jiní, kteří dělají tak otrávené ksichty, že máte chuť sami sobě nafackovat – co já blbec se tady budu zase honit a prosit čokla ať si aspoň k tomu hadru čuchne.
   - a třetí skupinu, do které mám takový pocit že zapadáme i my s naším bloudětem: bloodhound předstírá, že ho to děsně baví, je vynikajícím mistrem v markýrování – jen proto, že vidí, že Vás to baví daleko více než jeho – ale má charakter a nechce Vám kazit radost.

   NBC dosáhl v posledním roce "obrovského úspěchu", konečně Kynologická rada v Holandsku - nejvyšší kynologický holandský orgán oficiálně uznal tyto zkoušky v Holandsku za oficiální stopařské zkoušky pro bloodhoundy a tyto zkoušky byly zařazeny mezi nejvyšší stopařská ocenění v Holandsku. Jsou to speciální zkoušky ( technicky náročnější než IPO-FH), které se doslova dotýkají pouze jednoho plemene a to bloodhounda .Po složení těchto zkoušek je majitel psa oprávněn (nemusí) oficiálně uvádět získaný titul za jménem psa potažmo za chovatelskou stanici. Tyto zkoušky však nijak neovlivnují získání titulu Inter. CH. nebo jiných titulů z exteriérových výstav. Při zadávání výstavních titulů za exterier - se vůbec nepřihlíží, zda dotyčný má stopařské zkoušky či nikoliv.
   Trials, většinou trvá tři až čtyři dny a jak už jsem zmínila za účasti rozhodčích ze zahraničí.

   Ráda bych se zmínila, že v bloodhoundím stopování vůbec neplatí rčení “Starého psa novým kouskům nenaučíš”. Je samozřejmě výhodou, čím dříve se svým miláčkem začnete pracovat, ale dá se všeobecně říci, ze na stáři bloodhounda vůbec nezáleží. Bloodhounda neučíte žádným novým kouskům – pouze ho začnete podporovat v něčem – co mu příroda nadělila. Jen mu dáváte možnost tuto schopnost využívat a rozvíjet jinak než “vyčmuchávat zajíce na poli”. Je jedno jestli začnete se štěnětem, či dospělým psem nebo i s veteránem. V NBC můžete vidět stopovat bloodhoundy všech věkových kategorií - ať už 3měsíce stará štěňata či nejstaršího stále stopujícího 12letého veterána či úplně slepou 10letou fenu. Anebo majitele, kteří neměli ani potuchy o něčem takovém a začínají se 4letou fenou. NBC nemá též podmínku, že tréninku se můžete zúčastňovat pouze tehdy, když se připravujete na trials. U nás jsou vítáni všichni bloodhoundáři, někdo si to přijde zkusit jen jednou a vícekrát ani náhodou, někdo dochází jen pokud se mění roční období, někdo dochází pravidelně, ale v žádném případě neuvažuje o složení zkoušek – chodí jen pro radost - je to jen a jen Vaší věcí – a vždy jste vítáni.
   Jsou bloodhoundi, kterým vyhovuje krátká stopa a naopak psi, kteří mají raději dlouhou stopu.
   Při stopování hraje i velkou roli počasí, zima-teplo, mlha, atd. A v neposlední řadě i čas, pes může reagovat na stopu jinak v 7 hod. ráno a jinak na tu samou stopu ve 2hod. odpoledne.
   Existuje celá řada faktorů, které mají vliv na práci psa a není žádnou výjimkou, že jednou udělá stopu naprosto bez problému a podruhé jste již ztraceni za prvním bukem.
   Určitě je Vám jasné, že tahle práce psa velmi vyčerpává. U holandských stopařů je zvykem, že večer před stopováním pes dostane večeři lehčího typu. V den stopování pes nedostává krmení, pouze až večer doma – pokud ovšem jeví zájem. Psi jsou většinou tak vyčerpaní, ze v momentě, kdy jsou naloženi do auta, upadnou do zaslouženého odpočinku a většinou se prospí do následujícího dne k obědu. Z vyprávění jiných chovatelů vím, ze chovatelé jsou někdy nuceni doslova psa z auta vynést, tohle mohu nakonec potvrdit i vlastní zkušeností – obvzlášť ve štěněčím a mladém věku, únava může trvat až dva dny. Pes je vyčerpán nejen fyzicky, ale i mentálně. Některým jedincům dělá velké problémy se soustředit dlouhý čas a tudíž je to stojí i mnoho mentálního úsilí.
   Na druhou stranu – co si budeme nalhávat, ono to stojí i nás mnoho úsilí, někteří z nás za jeden den tréninku musí stihnout být kladečem, vodičem vlastního psa a i členem zadní kontroly a večer se těch kilometrů v nohách ani nedopočítáte.
   Avšak my “stopaři”si myslíme, že to za tu námahu určitě stojí, strávíte nádherný den se svým přítelem nejvěrnějším, bloodhound vrní blahem – celý den se věnujete jen jemu. On se setká se svými uslintanými druhy, vy se setkáte se stejně postiženými přáteli, kde se Vás nikdo nesnaží taktně upozornit že se Vám na rukávě či jiné části těla houpe slina jako hrom, nikomu nevadí, že než podáte ruku k pozdravení, že si nejdříve oklepete drobečky ze psích sušenek.
   Je to nádherně strávený čas s vaším nejlepším kamarádem.
   Byla jsem překvapena, ze v České republice se zatím nikdo ať už aktivně či pro zábavu tomuto kynologickému sportu nevěnuje. Taky mě upřímně udivilo, že čeští bloodhoundáři se nijak nesetkavájí ve volném čase a netráví tak společně čas spolu se svými psími miláčky – určitě je to škoda. Určitě by se našlo dost zájemců, kteří by rádi takto “zabíjeli svůj volný čas”.

   Tento “elaborát” jsem psala přesně před dvěma roky, za tu dobu došlo u nás k mnoha změnám. Z našeho bloudího sedmiměsíčního štěňátka vyrostl už skoro tříletý bloudí chlap (který se ještě občas potýká s pubertálními výstřelky), ale už taky dosáhl prvních úspěchů na stopě. Jako šestnáctiměsíční úspěšně složil “stopařskou zkoušku” a tím získal povoleni ke stopařské práci a k účasti na stopařských závodech. Z účasti na třech závodech, si Rubens odnesl 2x prvenství v jeho kategorii a nakonec i jeho vodič ( Peter van Dingen) dosáhl na metu pro vodiče nejvyšší, za svou práci s Rubensem byl vyhlášen za nejlepšího vodiče Jarních stopařských závodů 2006 a to ve dvou kategoriích. Jsme velmi spokojeni co se týče Rubensovi práce na stopě a co si budeme nalhávat jsme docela spokojeni i s naší prací – hahaha. Už se těšíme na podzimní stopařské závody.

   A dnes taky mohu s hrdostí Vás upozornit: že v ČR jsou v dnešní době již dva bloodhoundi, kteři mají složenou stopařskou zkoušku a tím pádem povolení ke stopařské práci dle anglických regulí “Clean Boot”.

   Jedná se o mladeho psa “Forrest Gump”, jehož majitelem je p. Vít Paula a fenu “Parris Famous Alhavant” jejíž majitelkou je sl. Markéta Čižinská.

   Oběma majitelům těchto nadějných stopařů bych chtěla vyjádřit náš obdiv. Dá se říci, že jsou v ČR průkopníky tohoto “sportu” . Oba majitelé nelitovali věnovat veškerý svůj volný čas a nakonec i finance, aby mohli svého psa připravit a nakonec i úspěšně složit stopařskou zkoušku. O to víc si vážím jejich práce, že byli nuceni začínat z ničeho a “tkzv. vařili z vody” a přesto všechno se jim podařilo vycvičit dva velmi nadějné stopaře. Co se týká “bloudího stopování” v ČR, tak veřejnost je nedostatečně informovaná a neustále dochází k záměně stopování “ze sportovní kynologie” a pravého bloudího stopování. V ČR existuje dost bloodhoundů, kteří mají složené stopařské zkoušky podle IPO-FH (sportovní kynologie), bohužel tento způsob stopování nemá vůbec nic společného s originálním bloodhoundím stopováním.

   Dnes však především díky p. Paulovi (vlastně celé jeho rodině), se česká veřejnost začíná pomalu seznamovat s originálem bloudí práce na stopě.

   Doufám, ze zájemců o bloudí stopu bude v ČR přibývat a nakonec i ČR bude disponovat slušnou základnou bloodhoundů, kteří budou těmi “pravými bloodhoundími stopaři”.

   Pokud se mezi Vámi najdou zájemci o tento druh “sportu – zabavy” a nebo budete chtít pro zajímavost vědět ještě něco více – tak neváhejte a kontaktujte nás !

V ČR můžete kontaktovat p. Paulu na adrese :
vpaula@mkinet.cz

a nebo mě na adrese:
kettnerovad@hotmail.com

   Dana Kettnerová – van Dingen

   POZNÁMKA
Tyto pokyny se objevily prakticky v jejich současné podobě v Dog World (Svět psů) dne 30. června 1933. Byly napsány na základě mé osobní zkušenosti ku prospěchu těch, kteří mají v úmyslu začít cvičit štěňata poprvé. Doufám, že dostanou odpověď na četné dotazy týkající se daného předmětu, které jsem měl během krátké doby, kdy jsem pracoval jako čestný tajemník Asociace chovatelů Bloodhoundů.
Cambridge. říjen, 1934

   Výcvik štěňat může začít kdykoliv, v jejich stáří od 8 týdnů do 8 měsíců. Vezměte štěně na procházku do zahrady kdy nikdo není poblíž a kdy jeho pozornost je někde jinde, dejte mu řemínek a ukryjte se několik kroků odtud za křovím. Štěně může zvednou hlavu a kvílet; nebo může běžet pryč směrem k domu nebo psí boudě. Jestliže, po chvíli sehne hlavu, brzy vás najde a mělo by být odměněno kouskem masa nebo sladkou sušenkou a zahrnováno pozorností. Jestliže si to hasí k domovu, zavolejte ho, aniž byste se ukázal. Toto obrátí jeho nevyvinutou pozornost zpět k vám a k nalezení vás. Čenich štěněte se dostane do akce a všechno by mělo být v pořádku.
   Během několika prvních týdnů tuto proceduru často opakujte. Naučí štěně dvěma věcem – používat svůj čenich a držet se blízko vás. Nikdy se nepokoušejte o úvodní lekce, když jsou v blízkosti lidé nebo psi; Nezletilý mozek by to nesnesl a pozornost štěněte by byla rozptýlena.
   Mezi třetím a čtvrtým měsícem stáří štěněte by bylo možné zahájit další krok v jeho výchově. Požádejte někoho aby podržel štěně, ukažte mu, že máte kousek masa nebo sladké sušenky (co má raději) a nechte ho ať vás vidí, že odcházíte pryč. Váš asistent pak štěněti zakryje oči, zatímco vy odejdete 30 nebo 40 yardů (27 nebo 36 m), značte dobře, kde jdete a ukryjte se zcela do nějakého křoviska v houštině nebo do příkopu, takže štěně vás nemůže vůbec vidět dokud nebude pátrat přímo k vám, ale zaujměte polohu, která vám umožní vidět štěně při práci a jak přesně se drží vaší trasy.
   Jakmile jste ukryt, asistent by měl pustit štěně, takže je na vaší trase. Povzbuzení hlasem je v tomto raném věku prakticky nemožné, poněvadž štěně pouze ustane a půjde k vám. Mnoho štěňat dá hlavy dolů a jsou hned u vás, zejména, když jste si s nimi dříve hrál na schovávanou.
   Asistent musí být ochoten jít velmi pomalu přesně po vaší trase a pouze zavolat štěně k sobě, jestliže se zastavilo. Tímto způsobem pokaždé, když dá štěně čenich na zem, ucítí stejný pach – váš pach. Asistent by měl zpomalit, když štěně jde kupředu po trase a nechat je pracovat; jestliže odbočí z trasy, zavolá je k sobě. V každém případě by měl zmírnit tempo, když se blíží k místu vašeho úkrytu a nechat štěně, aby vás našlo. Jestliže si štěně hraje a provádí hledání špatně, nechť je asistent dá někam blízko místa úkrytu a nechá štěně, aby vás našlo. Nikdy nedovolte, aby štěně začalo hledání a nedokončilo je. Opakujte tuto hru podruhé, pokud je zájem a vzrušení štěněte z objevování vás v jeho intelektu ještě čerstvé.
   Jestliže toto bylo několikrát u 3 nebo 4 měsíčního štěněte opakováno, štěně by mělo tuto hru pochopit.. Opakujte výkon během příštího týdne, postupně zvyšujte vzdálenosti na nějakých 400 až 500 yardů (366 – 457 m). Na tomto stupni by bylo dobré vybavit asistenta kusem vašeho ošacení – kapesník, rukavice, klobouk, vesta – aby je dal štěněti očichat, když leží na startovní čáře. Nejdříve nebude štěně rozumět co to znamená, ale to však přijde.
   Měl byste se také vybavit určitým počtem delších úzkých hadrových pruhů, které byste měl ovinout (nikoliv zavázat) kolem prutu nebo drátu v místech k označení kde jste změnil směr nebo vstoupil nebo opustil les. Tyto by měly vyčnívat hodně nad úrovní pohledu štěněte. Asistent provázející štěně zodpovídá za počet hadrů, které jste rozmístil a sbírá je, když je míjí. Jestliže jsou hadry uvázány, bude obtížné je sebrat, jestliže jde štěně rychle a může minout bod hledání. Žádné hadry nesmí být vynechány, jestliže použijete stejný terén znovu, když má snahu se mýlit.
   Použití kolíků nebo tyčí, jak doporučují někteří autoři, jsem shledal jako neužitečné, poněvadž inteligentní štěně hned pochopí co znamenají a poběží k jednomu, který uvidí a mine linii trasy.
   Jakmile jste přiměl štěně, aby vás vyhledávalo s nadšením a s jistotou, opakujte produkci s tím, že po trase jde někdo jiný a štěně ho hledá.
   Když jste dosáhl, že hledalo několik různých lidí (čím více, tím lépe) úspěšně, vezměte někoho, kdo je štěněti úplně cizí. Nedovolte, aby se setkali navzájem, dokud nenajde „kořist“. Pošlete vašeho cizího kladeče aby prošel určitý kratší úsek trasy než je štěně zvyklé když úspěšně hledá vás a jiné osoby které zná a zná cestu. Ujistěte se, že kladeč zná přesně, kam chcete aby šel, nechal kus oděvu na startu a má s sebou odměnu a hadry.
   Pak přineste štěně a dejte je na trasu a dejte mu čichnout ke kusu oděvu. V tomto údobí (ve stáří od 4 do 5ti měsíců) by štěně mělo znát hru dostatečně a mělo by být dostatečně vyrovnané pro příjem malých hlasových povzbuzení. Psí hluky jsou daleko efektivnější a inspirující honicímu štěněti než směsice slov charakterizující psího miláčka. Od úplně první lekce si musí štěně zvykat na vzrušené výkřiky haló! když běží ke svému pánovi při „úlovku“ To může štěně znepokojit když to poprvé slyší, avšak brzy tím bude inspirováno. Nechť zvuk a intonace hlasu má vždy stejný význam; nepoužívejte stejný zvuk na intonaci pro různé účely.
   Sežeňte si tolik nových kladečů kolik je možné a dejte štěněti dvě nebo tři sledování tohoto druhu, každé až do ¼ míle (400 m) každý týden. Můžete postupně zvyšovat dobu, která uplyne mezi odchodem a nasazením psa, ale nikoliv vzdálenost. Při opravdu čerstvé stopě prodlužte čas na ¼ hodiny, pak na ½ hodiny, pak na ¾ hodiny, pak na 1 a ½ hodiny, pak na 2 hodiny atd. tak až může 12ti měsíční štěně pracovat snadno až 3 hodiny.
   V šesti do osmi měsíců může být vzdálenost zvětšována nejprve na ½ míli (800 m) pak na míli (1,6 km), pak na míli a půl (2, 4 km), pak 2 míle (3,2 km). 12 měsíců starý pes by měl být schopen běžně pracovat 3 až 4 míle (4,8 až 6,4 km), při 2 hodiny vyčichlé trase s lehkostí a při dobrém dnu pro čich bez přílišné námahy.
   Jakmile jste dostali psa s jistotou přes počáteční hru na schovávanou a vyhledávání vás, můžete přidat do trasy jednu nebo dvě pravoúhlé zatáčky, abyste ho naučili nepřeběhnout zatáčku. Kde zatočíte, musí být jasné vašemu asistentovi ale nikoliv štěněti.- velký kámen, hadr na stromě nebo zde i kolík nebo hůlka mohou k tomu posloužit.
   Během druhého stupně jeho výcviku musíte zajistit někoho, aby zkřížil vaší trasu v daném bodě a schoval se asi 200 yardů ( 183 m) mimo trasy ve směru po větru. Jestliže štěně pátrá po čerstvější stopě a přijde k vám samostatně, vše je v pořádku. Nezasahujte. Avšak jestliže jeví příznaky, jíti neustále po nové trase, zavolejte je zpět – nehubujte je příliž neboť je velmi mladé – a dejte ho na správnou trasu v místě, kde ji opustilo.
   V osmi měsících stáří vyzkoušejte štěně na nezávislost na změně, t.j. držení se trasy úlovku přednostně před čímkoliv jiným. Sežeňte úplně cizího člověka (kterého štěně nikdy nevidělo) aby šel asi míli (1,6 km) za doprovodu asi po ⅔ cesty někým, po němž štěně pátralo předtím a kterého dobře zná. Chodec, který je štěněti znám označí místo, kde se odpojil od cizího člověka kolíkem, hůlkou nebo velkým kamenem, zahne v pravém úhlu a schová se nějakých 200 yardů ( 183 m) od trasy – po větru od ní při první příležitosti. Požádejte jinou osobu známou štěněti, aby přešla trasu blíže startu těsně předtím, než zde umístíte štěně. Tato osoba označí místo, kde zkřížila vaší trasu a ukryje se stejně jako první osoba. Tato zkouška by měla být poprvé prováděna na horké trase – řekněme ne více než ¼ hodiny po kořisti.
   Když vzniknou potíže poprvé, zda to je prodloužení času, vzdálenosti, pravoúhlými zatáčkami, zkřížení trasy jinými osobami atd. považujte všechny ostatní faktory za snadné. Nesnažte se kombinovat všechny těžkosti najednou. Dělejte vše postupně a nebude dlouho trvat a provedení celé kombinace bude možné na stejné trase.
   Ovšem, budete muset vaše štěně navykat na sledování po terénu, který byl pošlapán ovcemi, drůbeží a dobytkem a nevšímalo si ptáků a zvířat. Na Polních zkouškách by nemělo být prováděno žádné sledování aniž by po terénu prošly ovce, drůbež, dobytek, zajíci apod.
   Navykejte vaše štěně aby vás následovalo přes vodu hlubokou až po kotníky a aby vás následovalo přes hluboký potok. Většina štěňat má ráda vodu a miluje koupání v horkých dnech, ale může váhat skočit do vody, když je o to požádáno poprvé. Nikdy neotevírejte průchod nebo nepřenášejte štěně přes živý plot nebo ohrazení. Ukryjte se několik kroků odtud, na dosah pro případ potíží a dodejte mu odvahu vaším hlasem, takže ví kde jste, ale nevolejte ho, jestliže naznačuje snahu projít; udělejte tak až, jestliže to trvá dlouho a vypadá že to vzdává a chce se vrátit zpět.
   Někdy přiliž mnoho volání na ně působí dojem, že jdete pro ně zpět a důsledkem je, že vše trvá déle při překonávání překážek. Velmi brzy se štěně dostane přes nebo skrz překážku k vám a už nebudete mít další potíže. Když vyroste, nebude mít při sledování potíže s překážkami a nikdy nebude čekat na manipulanta, aby je odstranil.
   V průběhu posledních dvou lekcí, běžec by měl někdy, místo aby se na konci své cesty ukryl, si sednout nebo postavit mezi několik jiných osob. Když se objeví pes, nikdo ze skupin si toho nevšimne. Pouze když definitivně vybralo úlovek, mělo by dostat odměnu a mělo by se povykovat obvyklým způsobem.
   Slovo ke způsobu jakým by měla být dávána odměna a o poučení kladeče. Jestliže kladeči nejsou poučeni, jejich sklon bude předat maso psovi, když je ještě dva nebo tři kroky od něho vzdálen nebo dokonce vyjít z úkrytu, jestliže pes váhá přijít k němu. . To by nemělo být nikdy dovoleno, poněvadž to učí psa, stát ve vzdálenosti několika kroků a nikoliv aby šel a vyskočil na svého muže. Kořist by měl pes vidět a cítit, že má odměnu a pak je držte pevně nahoře proti hrudi nebo mezi dvěma horními knoflíky zapnutého kabátu (v případě polohy ve stoje) nebo držet pod sebou v případě polohy v leže, takže štěně musí vyvinout tlak, než ji dostane. V tomto případě se štěně brzo naučí jít ke svému muži, jestliže stojí, vyskočit na něho, což jsou znaky podobné těm, které dává najevo Terier u obsazené krysí díry. Nemůže být pochyb o tom, čí je úlovek, i když běžec stojí nebo sedí mezi jinými lidmi.
   Určité těžkosti se mohou vždy vyskytnout při získání kladečů, kteří jsou v akci poprvé .(zdánlivě za jakkoliv inteligentní je pokládáte) při jít přesně tam, kam jim řeknete. V počátečních stadiích výcviku štěněte je nejdůležitější, abyste přesně věděl, kam kladeč šel, takže můžete sledovat individuální štěně a poznat přesně jak vypadá, když pracuje správně nebo špatně nebo nejistě a tak vědět, jak jednat.
   Stojí tudíž za to, vynaložit úsilí vtisknout toto vědomí vašim kladečům. Vesničtí školáci velice rádi běží trasu a když zvládli fakt, že musí být přesní při chůzi po trase, jsou výborní asistenti. Je velmi dobré pro tyto hochy pozorovat krajinu a bystřit si důvtip a také jejich chutě, které by mohly být uspokojeny dobrým silným čajem, což bude veškerá odměna, kterou mohou očekávat nebo by měli jít, poněvadž se zúčastňují tohoto sportu z radosti ze hry.

DOPLŇKOVÉ POZNÁMKY

1. Charakter a inteligence vašeho psa bude značně zvýšena, jestliže aby žil s vámi co možno nejvíce a nebyl držen stále v psí boudě s výjimkou kdy cvičí nebo pracuje
Čím více zkušenostem je pes vystaven, tím méně bude bázlivý nebo překvapený ve zvláštní situaci. Je-li to možné, ať si vyběhne z domu avšak určete místo, kam může jít. Vezměte jej do aut, autobusů, vlaků, metra, výtahů, tlačenice atd.
2. Jestliže váš pes musí být držen hlavně v boudě, choďte tam, sedněte si s ním a mluvte k němu kdykoliv máte čas. Poznáte se lépe navzájem.
3. Jestliže štěněti nebo štěňatům je umožněno žít v domě, dejte jim koš naplněný velkými listy papíru nebo novinami. Když vstoupí, vydají se přímo sem, vytáhnou a hrají si s papírem, který můžeme na konci dne vrátit do koše. Je naděje, že pak nebudou věnovat pozornost vaší chovatelskou zaujatost.
4. Bloodhoundi jsou zpravidla neochotní reagovat na zavolání. Když jste se rozhodl zavolat vašeho psa za účelem kontroly sledování stopy (poté, co si vybral vlastní a stále je na nepravé stopě), nevolejte jej z dálky.- pravděpodobně si vás nebude všímat. Jděte k němu a zavolejte na něho klidně ale důrazně a půjde pravděpodobně rychle s vámi.


	Pokyny pro první stupně ve výcviku štěňat Bloodhoundů (angl.výslovnost[bladhaund], amer.výsl.[bludhound]) k vyhledávání osoby POZNÁMKA Tyto pokyny se objevily prakticky v jejich současné podobě v Dog World (Svět psů) dne 30. června 1933. Byly napsány na základě mé osobní zkušenosti ku prospěchu těch, kteří mají v úmyslu začít cvičit štěňata poprvé. Doufám, že dostanou odpověď na četné dotazy týkající se daného předmětu, které jsem měl během krátké doby, kdy jsem pracoval jako čestný tajemník Asociace chovatelů Bloodhoundů. Cambridge. říjen, 1934 Výcvik štěňat může začít kdykoliv, v jejich stáří od 8 týdnů do 8 měsíců. Vezměte štěně na procházku do zahrady kdy nikdo není poblíž a kdy jeho pozornost je někde jinde, dejte mu řemínek a ukryjte se několik kroků odtud za křovím. Štěně může zvednou hlavu a kvílet; nebo může běžet pryč směrem k domu nebo psí boudě. Jestliže, po chvíli sehne hlavu, brzy vás najde a mělo by být odměněno kouskem masa nebo sladkou sušenkou a zahrnováno pozorností. Jestliže si to hasí k domovu, zavolejte ho, aniž byste se ukázal. Toto obrátí jeho nevyvinutou pozornost zpět k vám a k nalezení vás. Čenich štěněte se dostane do akce a všechno by mělo být v pořádku. Během několika prvních týdnů tuto proceduru často opakujte. Naučí štěně dvěma věcem – používat svůj čenich a držet se blízko vás. Nikdy se nepokoušejte o úvodní lekce, když jsou v blízkosti lidé nebo psi; Nezletilý mozek by to nesnesl a pozornost štěněte by byla rozptýlena. Mezi třetím a čtvrtým měsícem stáří štěněte by bylo možné zahájit další krok v jeho výchově. Požádejte někoho aby podržel štěně, ukažte mu, že máte kousek masa nebo sladké sušenky (co má raději) a nechte ho ať vás vidí, že odcházíte pryč. Váš asistent pak štěněti zakryje oči, zatímco vy odejdete 30 nebo 40 yardů (27 nebo 36 m), značte dobře, kde jdete a ukryjte se zcela do nějakého křoviska v houštině nebo do příkopu, takže štěně vás nemůže vůbec vidět dokud nebude pátrat přímo k vám, ale zaujměte polohu, která vám umožní vidět štěně při práci a jak přesně se drží vaší trasy. Jakmile jste ukryt, asistent by měl pustit štěně, takže je na vaší trase. Povzbuzení hlasem je v tomto raném věku prakticky nemožné, poněvadž štěně pouze ustane a půjde k vám. Mnoho štěňat dá hlavy dolů a jsou hned u vás, zejména, když jste si s nimi dříve hrál na schovávanou. Asistent musí být ochoten jít velmi pomalu přesně po vaší trase a pouze zavolat štěně k sobě, jestliže se zastavilo. Tímto způsobem pokaždé, když dá štěně čenich na zem, ucítí stejný pach – váš pach. Asistent by měl zpomalit, když štěně jde kupředu po trase a nechat je pracovat; jestliže odbočí z trasy, zavolá je k sobě. V každém případě by měl zmírnit tempo, když se blíží k místu vašeho úkrytu a nechat štěně, aby vás našlo. Jestliže si štěně hraje a provádí hledání špatně, nechť je asistent dá někam blízko místa úkrytu a nechá štěně, aby vás našlo. Nikdy nedovolte, aby štěně začalo hledání a nedokončilo je. Opakujte tuto hru podruhé, pokud je zájem a vzrušení štěněte z objevování vás v jeho intelektu ještě čerstvé. Jestliže toto bylo několikrát u 3 nebo 4 měsíčního štěněte opakováno, štěně by mělo tuto hru pochopit.. Opakujte výkon během příštího týdne, postupně zvyšujte vzdálenosti na nějakých 400 až 500 yardů (366 – 457 m). Na tomto stupni by bylo dobré vybavit asistenta kusem vašeho ošacení – kapesník, rukavice, klobouk, vesta – aby je dal štěněti očichat, když leží na startovní čáře. Nejdříve nebude štěně rozumět co to znamená, ale to však přijde. Měl byste se také vybavit určitým počtem delších úzkých hadrových pruhů, které byste měl ovinout (nikoliv zavázat) kolem prutu nebo drátu v místech k označení kde jste změnil směr nebo vstoupil nebo opustil les. Tyto by měly vyčnívat hodně nad úrovní pohledu štěněte. Asistent provázející štěně zodpovídá za počet hadrů, které jste rozmístil a sbírá je, když je míjí. Jestliže jsou hadry uvázány, bude obtížné je sebrat, jestliže jde štěně rychle a může minout bod hledání. Žádné hadry nesmí být vynechány, jestliže použijete stejný terén znovu, když má snahu se mýlit. Použití kolíků nebo tyčí, jak doporučují někteří autoři, jsem shledal jako neužitečné, poněvadž inteligentní štěně hned pochopí co znamenají a poběží k jednomu, který uvidí a mine linii trasy. Jakmile jste přiměl štěně, aby vás vyhledávalo s nadšením a s jistotou, opakujte produkci s tím, že po trase jde někdo jiný a štěně ho hledá. Když jste dosáhl, že hledalo několik různých lidí (čím více, tím lépe) úspěšně, vezměte někoho, kdo je štěněti úplně cizí. Nedovolte, aby se setkali navzájem, dokud nenajde „kořist“. Pošlete vašeho cizího kladeče aby prošel určitý kratší úsek trasy než je štěně zvyklé když úspěšně hledá vás a jiné osoby které zná a zná cestu. Ujistěte se, že kladeč zná přesně, kam chcete aby šel, nechal kus oděvu na startu a má s sebou odměnu a hadry. Pak přineste štěně a dejte je na trasu a dejte mu čichnout ke kusu oděvu. V tomto údobí (ve stáří od 4 do 5ti měsíců) by štěně mělo znát hru dostatečně a mělo by být dostatečně vyrovnané pro příjem malých hlasových povzbuzení. Psí hluky jsou daleko efektivnější a inspirující honicímu štěněti než směsice slov charakterizující psího miláčka. Od úplně první lekce si musí štěně zvykat na vzrušené výkřiky haló! když běží ke svému pánovi při „úlovku“ To může štěně znepokojit když to poprvé slyší, avšak brzy tím bude inspirováno. Nechť zvuk a intonace hlasu má vždy stejný význam; nepoužívejte stejný zvuk na intonaci pro různé účely. Sežeňte si tolik nových kladečů kolik je možné a dejte štěněti dvě nebo tři sledování tohoto druhu, každé až do ¼ míle (400 m) každý týden. Můžete postupně zvyšovat dobu, která uplyne mezi odchodem a nasazením psa, ale nikoliv vzdálenost. Při opravdu čerstvé stopě prodlužte čas na ¼ hodiny, pak na ½ hodiny, pak na ¾ hodiny, pak na 1 a ½ hodiny, pak na 2 hodiny atd. tak až může 12ti měsíční štěně pracovat snadno až 3 hodiny. V šesti do osmi měsíců může být vzdálenost zvětšována nejprve na ½ míli (800 m) pak na míli (1,6 km), pak na míli a půl (2, 4 km), pak 2 míle (3,2 km). 12 měsíců starý pes by měl být schopen běžně pracovat 3 až 4 míle (4,8 až 6,4 km), při 2 hodiny vyčichlé trase s lehkostí a při dobrém dnu pro čich bez přílišné námahy. Jakmile jste dostali psa s jistotou přes počáteční hru na schovávanou a vyhledávání vás, můžete přidat do trasy jednu nebo dvě pravoúhlé zatáčky, abyste ho naučili nepřeběhnout zatáčku. Kde zatočíte, musí být jasné vašemu asistentovi ale nikoliv štěněti.- velký kámen, hadr na stromě nebo zde i kolík nebo hůlka mohou k tomu posloužit. Během druhého stupně jeho výcviku musíte zajistit někoho, aby zkřížil vaší trasu v daném bodě a schoval se asi 200 yardů ( 183 m) mimo trasy ve směru po větru. Jestliže štěně pátrá po čerstvější stopě a přijde k vám samostatně, vše je v pořádku. Nezasahujte. Avšak jestliže jeví příznaky, jíti neustále po nové trase, zavolejte je zpět – nehubujte je příliž neboť je velmi mladé – a dejte ho na správnou trasu v místě, kde ji opustilo. V osmi měsících stáří vyzkoušejte štěně na nezávislost na změně, t.j. držení se trasy úlovku přednostně před čímkoliv jiným. Sežeňte úplně cizího člověka (kterého štěně nikdy nevidělo) aby šel asi míli (1,6 km) za doprovodu asi po ⅔ cesty někým, po němž štěně pátralo předtím a kterého dobře zná. Chodec, který je štěněti znám označí místo, kde se odpojil od cizího člověka kolíkem, hůlkou nebo velkým kamenem, zahne v pravém úhlu a schová se nějakých 200 yardů ( 183 m) od trasy – po větru od ní při první příležitosti. Požádejte jinou osobu známou štěněti, aby přešla trasu blíže startu těsně předtím, než zde umístíte štěně. Tato osoba označí místo, kde zkřížila vaší trasu a ukryje se stejně jako první osoba. Tato zkouška by měla být poprvé prováděna na horké trase – řekněme ne více než ¼ hodiny po kořisti. Když vzniknou potíže poprvé, zda to je prodloužení času, vzdálenosti, pravoúhlými zatáčkami, zkřížení trasy jinými osobami atd. považujte všechny ostatní faktory za snadné. Nesnažte se kombinovat všechny těžkosti najednou. Dělejte vše postupně a nebude dlouho trvat a provedení celé kombinace bude možné na stejné trase. Ovšem, budete muset vaše štěně navykat na sledování po terénu, který byl pošlapán ovcemi, drůbeží a dobytkem a nevšímalo si ptáků a zvířat. Na Polních zkouškách by nemělo být prováděno žádné sledování aniž by po terénu prošly ovce, drůbež, dobytek, zajíci apod. Navykejte vaše štěně aby vás následovalo přes vodu hlubokou až po kotníky a aby vás následovalo přes hluboký potok. Většina štěňat má ráda vodu a miluje koupání v horkých dnech, ale může váhat skočit do vody, když je o to požádáno poprvé. Nikdy neotevírejte průchod nebo nepřenášejte štěně přes živý plot nebo ohrazení. Ukryjte se několik kroků odtud, na dosah pro případ potíží a dodejte mu odvahu vaším hlasem, takže ví kde jste, ale nevolejte ho, jestliže naznačuje snahu projít; udělejte tak až, jestliže to trvá dlouho a vypadá že to vzdává a chce se vrátit zpět. Někdy přiliž mnoho volání na ně působí dojem, že jdete pro ně zpět a důsledkem je, že vše trvá déle při překonávání překážek. Velmi brzy se štěně dostane přes nebo skrz překážku k vám a už nebudete mít další potíže. Když vyroste, nebude mít při sledování potíže s překážkami a nikdy nebude čekat na manipulanta, aby je odstranil. V průběhu posledních dvou lekcí, běžec by měl někdy, místo aby se na konci své cesty ukryl, si sednout nebo postavit mezi několik jiných osob. Když se objeví pes, nikdo ze skupin si toho nevšimne. Pouze když definitivně vybralo úlovek, mělo by dostat odměnu a mělo by se povykovat obvyklým způsobem. Slovo ke způsobu jakým by měla být dávána odměna a o poučení kladeče. Jestliže kladeči nejsou poučeni, jejich sklon bude předat maso psovi, když je ještě dva nebo tři kroky od něho vzdálen nebo dokonce vyjít z úkrytu, jestliže pes váhá přijít k němu. . To by nemělo být nikdy dovoleno, poněvadž to učí psa, stát ve vzdálenosti několika kroků a nikoliv aby šel a vyskočil na svého muže. Kořist by měl pes vidět a cítit, že má odměnu a pak je držte pevně nahoře proti hrudi nebo mezi dvěma horními knoflíky zapnutého kabátu (v případě polohy ve stoje) nebo držet pod sebou v případě polohy v leže, takže štěně musí vyvinout tlak, než ji dostane. V tomto případě se štěně brzo naučí jít ke svému muži, jestliže stojí, vyskočit na něho, což jsou znaky podobné těm, které dává najevo Terier u obsazené krysí díry. Nemůže být pochyb o tom, čí je úlovek, i když běžec stojí nebo sedí mezi jinými lidmi. Určité těžkosti se mohou vždy vyskytnout při získání kladečů, kteří jsou v akci poprvé .(zdánlivě za jakkoliv inteligentní je pokládáte) při jít přesně tam, kam jim řeknete. V počátečních stadiích výcviku štěněte je nejdůležitější, abyste přesně věděl, kam kladeč šel, takže můžete sledovat individuální štěně a poznat přesně jak vypadá, když pracuje správně nebo špatně nebo nejistě a tak vědět, jak jednat. Stojí tudíž za to, vynaložit úsilí vtisknout toto vědomí vašim kladečům. Vesničtí školáci velice rádi běží trasu a když zvládli fakt, že musí být přesní při chůzi po trase, jsou výborní asistenti. Je velmi dobré pro tyto hochy pozorovat krajinu a bystřit si důvtip a také jejich chutě, které by mohly být uspokojeny dobrým silným čajem, což bude veškerá odměna, kterou mohou očekávat nebo by měli jít, poněvadž se zúčastňují tohoto sportu z radosti ze hry. DOPLŇKOVÉ POZNÁMKY 1. Charakter a inteligence vašeho psa bude značně zvýšena, jestliže aby žil s vámi co možno nejvíce a nebyl držen stále v psí boudě s výjimkou kdy cvičí nebo pracuje Čím více zkušenostem je pes vystaven, tím méně bude bázlivý nebo překvapený ve zvláštní situaci. Je-li to možné, ať si vyběhne z domu avšak určete místo, kam může jít. Vezměte jej do aut, autobusů, vlaků, metra, výtahů, tlačenice atd. 2. Jestliže váš pes musí být držen hlavně v boudě, choďte tam, sedněte si s ním a mluvte k němu kdykoliv máte čas. Poznáte se lépe navzájem. 3. Jestliže štěněti nebo štěňatům je umožněno žít v domě, dejte jim koš naplněný velkými listy papíru nebo novinami. Když vstoupí, vydají se přímo sem, vytáhnou a hrají si s papírem, který můžeme na konci dne vrátit do koše. Je naděje, že pak nebudou věnovat pozornost vaší chovatelskou zaujatost. 4. Bloodhoundi jsou zpravidla neochotní reagovat na zavolání. Když jste se rozhodl zavolat vašeho psa za účelem kontroly sledování stopy (poté, co si vybral vlastní a stále je na nepravé stopě), nevolejte jej z dálky.- pravděpodobně si vás nebude všímat. Jděte k němu a zavolejte na něho klidně ale důrazně a půjde pravděpodobně rychle s vámi.

STOPOVÁNÍ v NBC