Mantrailing, jako metoda výcviku stopařů se stále více prosazuje i do služební kynologie v Čechách a na Slovensku. Tento specifický způsob výcviku stopařů a jejich použití v praxi je předmětem mnoha diskuzí a komentářů jak mezi profesionály, tak i mezi dobrovolnými záchranáři. Nedostatek zkušeností s výcvikem, jeho časová náročnost a specifika včetně povahy bloodhoundů zatím neumožňuje větší rozšíření mezi kynology a v současné době se jí zabývá velmi málo psovodů. I přesto se podařilo soustředit několik nadšenců, kteří velmi intenzivně pracují jak na praktickém výcviku, tak i na organizačních a legislativních předpokladech pro budoucí začlenění mantrailingu a bloodhoundů do systému IZS a Policie.
  Spolupráce v oblasti mantrailingu sice existuje, ale není zatím žádným způsobem oficiálně organizována, ani smluvně dohodnuta.
  Proto se naše skupina složená jak z dobrovolníků, tak i profesionálů rozhodla založit novou neziskovou organizaci, která bude oficielně vystupovat jako partner k jednání s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému a Policie a i ostatními dobrovolnými organizacemi, které pracují v této oblasti.
  Proto byla registrována u Ministerstva vnitra Slovenské republiky – International Bloodhound Academy (IBHA). Členy IBHA jsou jak profesionální, tak i dobrovolní kynologové z USA, Německa, Česka a Slovenska. Cílem IBHA je propagace a rozvoj mantrailingu a jeho postupné začlenění do oficiální struktury záchranného systému v Čechách a na Slovensku.
  První velkou akcí, kterou IBHA připravuje ve spolupráci s Akademií Policejního zboru Bratislava a KK Policia Slovakia bude v dubnu 2012 Mezinárodní konference k mantrailingu, na kterou budou pozváni všichni zástupci organizací záchranného systému a Policie. Přednášet budou naši spolupracovníci a členové IBHA – vyškolení instruktoři z USA a Německa. Součástí konference bude i praktický třídenní seminář, ve kterém naši američtí policejní specialisté budou cvičit účastníky praktického kurzu.
  Účast na konferenci je zdarma, pouze žádáme zájemce, aby se přihlásili a poslali vyplněnou přihlášku. Na praktický třídenní seminář vedený americkými instruktory a našimi spolupracovníky je při účasti jak se psem, tak i bez psa nutno se přihlásit a zaplatit vstupní poplatek. Všechny formuláře jsou k dispozici ke stažení.
  Veškerá naše aktivita směřuje k tomu, abychom sami získali potřebné zkušenosti a mohli do budoucna sami školit další zájemcem jedno, jestli z řad profesionálů, dobrovolných záchranářů anebo i amatérských zájemců o tento způsob výcviku.
  Současně připravujeme legislativní předpoklady pro zařazení mantrailingu do systému IZS a Policie, budeme se snažit vytvořit jednotný systém nezávislého překušování mantrailingových týmů.
  Každý zájemce má možnost zúčastnit se našich pravidelných tréninků, které pořádáme prakticky každý měsíc anebo praktických seminářů, pod vedením zahraničních specialistů. Tyto praktické semináře chceme pořádat dvakrát ročně a budeme na ně zvát naše spolupracující instruktory jak z USA, tak i Německa.
  Nabízíme také možnost společných tréninků i mimo tyto oficiální akce, po domluvě.

  Veškeré informace o naší činnosti najdete v dohledné době na www.ibha.eu a zájemci, kteří chtějí pravidelně posílat informace o naší činnosti se mohou osobně přihlásit.

Ing. Lubomír Satora leden 2012 - Kontakt:
Nová 816, Uničov 783 91, tel. +420 720 199 859

satora.l@seznam.cz
Satora.lubomir@gmail.com
www.bloudi.rajce.idnes.cz

  V pátek, 22. října se tři týmy Rescue BHC zúčastnily pátrání po nezvěstném 3 letém Honzíkovi z Hrádku nad Nisou. Pro časovou naléhavost a co nejkratší dojezdovou dobu vyjeli z Trutnova /Zbyněk Volšík s Boženkou/ a z Doubravice u Dvora Králové n.L. /Dana s Cilkou a Víťa s Gumpem/.
  Po dojezdu na místo jsme se zařadili k jednotkám, střídajícím směnu záchranářů, působících na místě již od půlnoci. Úkolem stopařů bylo ověřit reálnost výpovědi malého chlapce, zřejmě posledního člověka, který Honzíka viděl a který popsal jeho cestu.


(Více fotek v galerii Rescue - Pátrání 22.10.2010)

  Naše práce začínala v místě bydliště pohřešovaného. Okolí bylo již pročesané pátracími skupinami a těsně před námi sem nastoupily 3 týmy se psy na sutinové vyhledávání, protože okolí řeky je plné trosek z poslední povodně. Když jejich práce skončila, přišel na řadu Gumpi. Bylo 14:10 hod. Stáří stopy - cca 22 hodin. Od nasumování šel velmi odpovědně a až na malé zaváhání v úvodu velmi jistě. Z úvodní části jeho stopy existuje videozáznam. Stopu z výpovědi ověřil za cca 7 minut a pokračoval už mimo zadání podél břehu, kde bral pach chlapce z vody. Tato činnost mu zabrala cca 4 – 5 minut. U mostu přes Nisu chtěl sestoupit k hladině. V tu chvíli ohlásil jeden z potápěčů, prohledávající řeku, nález těla /cca 15 m po proudu pod mostem /.
  Naše práce skončila před 14.30 hod a ostatní týmy již nebylo potřeba nasadit. Podali jsme hlášení, rozloučili se a odjeli domů.

23.10.2010 Vít Paula – Rescue BHC

  V sobotu, 22. května proběhl společný tréninkový den naší skupiny, tentokrát se základnou v místní části Doubravice u Dvora Králové n.L. – Velehrádku.


Když říkám základnou, tak doslova. Majitel dětského tábora ve Velehrádku, pan Barak, nám pro přespolní týmy umožnil ubytování v chatkách a zároveň nám dal k disposici centrální budovu tábora s kuchyňským a sociálním zázemím. Neudělal to poprvé, už v roce 2007 jsme ve stejném areálu mohli přivítat holandské kolegy stopaře z NBC. Za to všechno mu patří poděkování.
  V pátek jsme do pozdních večerních hodin seděli v jedné z chatek a jako vždy probírali všechno, co se do mailů a telefonů nevešlo.

V sobotu ráno přijeli zbývající členové skupiny a tak jsme mohli konstatovat, že tu jsou:
* Martina s fenkou Bábou
* Dana s fenkou Cilkou
* Luboš s Nabrou
* Luboš a Jarka c Cassinem (prozatím mimo soutěž)
* Zbyněk s Boženkou
* Dvořákovi s Ally
* Gumpi a já
* /Helena s Merlinem byli omluveni – zkouškové období, obhajoba závěr. práce/

Úderem deváté jsme zasedli k briefingu.


Celý tréninkový program byl postaven na tomto zadání:
„Na silnici III. Třídy mezi V. Vřešťovem a Hořicemi v Podkrk. v lesním úseku poblíž osady Maňovice (k.ú Boháňka) bylo nalezeno opuštěné os. vozidlo značky….., RZ…….,. Podle svědectví cyklisty, který kolem projížděl předešlého dne v 18.00 hod., z vozidla odcházel přes silnici severním směrem do lesa muž, zřejmě řidič. Zároveň od vozidla odcházela v doprovodu dospělé osoby holčička. Směřovala západním směrem po louce vlevo od silnice. Osoby se vzdalovaly od vozidla velmi rychle, jakoby po hádce…..“
Následně jsme týmy seznámili s výsledky šetření o hledaných osobách, shrnutými do „Dotazníku pohřešované osoby“, který sice má cca 7 stránek, ale vyplatí se „ztratit“ chvíli času seznámením se s  jeho obsahem. Dozvíte se o podobě hledaného, o oblečení,které měl mít v kritickou dobu na sobě, o jeho nemocech a lécích, fyzické odolnosti, o zanechaných pachových stopách atd atd.
Konstatovali jsme, že máme k disposici dost týmů, abychom mohli pátrat po obou (nebo třech ?) osobách najednou, ale v rámci „cvičení“ to vezmeme jedno po druhém.
  Jako první se po stopě 5 a půlleté holčičky vydala Martina s Bábou.


Pro tento případ se podařilo zajistit předmět s pachovou stopou a tak start probíhal standartně. Bába šla velmi pozorně, od začátku nespěchala a Martina ji citlivě vedla. Trasa probíhala nejprve podmáčenou pobřežní loukou, brzy se zanořila do lesa a v delším stoupání se čtyřmi lomy takto pokračovala prakticky až do cíle. Tam už čekala na „záchranu“ malá Majda a spokojená Bába slupla misku granulí.
  Pátrání po druhém pohřešovaném bylo rozděleno do tří navazujících úseků. První dva úseky byly vždy ukončeny předmětem z výstroje hledané osoby a stopa pro dalšího psa následovala po cca 50m, kde se nacházel další (startovní)předmět – pachovka. Selhání jednoho každého týmu by znemožnilo nebo značně zkomplikovalo konečné nalezení osoby, takže bylo zapotřebí se na práci dost soustředit.
A aby toho nebylo málo, jediná pachová stopa po řidiči vozidla byla kabina jeho vlastního vozu.
  Stěr pachové stopy z volantu, řadící páky a dalších ,„dotýkaných“ míst v kabině měl na starosti Luboš. Jeho také čekala první etapa přechodu lesního masivu. Nabra se nenechal rozhodit složitým startem a zvládal svůj úsek s nadhledem veterána. Na konci, při čekání na nástup dalšího týmu z údolí k nám na hřeben, jsme Nabrovi „vystřihli „ krátkou motivačku s živým člověkem na konci, aby se mu to v hlavě zase srovnalo.
  Druhou etapu dostali na starosti Zbyněk s Boženkou. Neměli to jednoduché. Stopa je dovedla na vrchol hřebene, kde si v tu denní dobu termika pohrává s větrem, jak se jí zachce. Navíc tam před námi prošli pořadatelé dětského putovního pochodu, který měl začít odpoledne. Zanechali po sobě spoustu trasovacích fáborků a vlastních čerstvých stop, které musela Boženka ověřovat a eliminovat. Ale je to chytrá holka a poradila si se vším.
  Následovalo poslední „přepřahání“ týmů.
  Na kraji lesa a rozlehlých pastvin u Bílých Poličan startovali Cilka s Gumpim.


Šlo o párové (nebo smečkové ) stopování, kdy dva psi jsou připojeni na ramenech rozdvojky jednoho vodítka. Každé z ramen má dostatečnou délku, aby v součtu dávala psům dost prostoru k vlastní práci na stopě. Gumpimu se lépe spolupracuje s Boženkou, jenže ta začala v době příprav hárat a tak jsme nemohli trénovat. Zpočátku to oba pojali dost velkoryse, ale po přechodu silnice se sami srovnali a šli velmi slušně . V tom se spustil dost vydatný liják a bouřka. Dostali se zpátky na silnici, kde si ověřili všechny pachy. Odtud jsme provedli návrat do místa, kde si byli jistí (cca 50 m), následoval restart a dál si pamatuju už jen nalezení kladeče. Osádka opuštěného vozu byla zase kompletní.
  Všichni bez výjimky jsme byli promočení od deště a trávy a tak nám přestávka na oběd padla docela do noty.
  Odpoledne jsme v zámeckém parku v Bílých Poličanech položili cvičnou stopu pro Dvořákovic Ally (15 měsíců). Přestože se stopováním začíná a cizí stopu nechodí příliš často, překvapila chutí do práce, která narůstala v průběhu stopy tak, že po zakončení trvala na pokračování směrem, kam se kladeč „uklízel“ z trasy. Co dodat závěrem – snad to, že výcvik každého stopaře stojí a padá mimo jiné s kvalitou kladeče.Máme na ně štěstí, a to jak na Moravě, tak tady v Čechách. Měli jsme v rámci dané situace štěstí i na počasí. „Návštěvnost“ naší akce nevybočila ze standartu. Rád bych poděkovat místním mysliveckým sdružením, dále podniku Lesy Dvůr Králové a samozřejmě Obecním úřadům v Bílých Poličanech, Lanžově a v Boháňce za přátelský přístup a toleranci.

Fotografie použity s laskavým svolením autorů z
www.bloudi.rajce.idnes.cz

V Doubravici, 26. května 2010

Dana a Víťa Paulovi

  Bylo to tentokrát skoro na zrušení. Naplánovaný únorový společný trénink už před měsícem ohrožovaly velké mrazy a slušná nadílka sněhu. Protože se lidi ztrácí ale i v takovémto nepříznivém počasí, rozhodli jsme se v přípravách tréninku pokračovat.
  Poprvé byl trénink mezinárodní. Ozvali se přátelé ze Slovenska, že by měli zájem o spolupráci při výcviku a společném postupu při prosazení Mantrailingu v obou našich končinách. Dokonce se pomalu objevují informace, že metoda Mantrailingu začíná být zajímavá i pro některé profesionální organizace, které se chystaly přijet a tak to vypadalo zpočátku na docela zajímavou sestavu. Zatím bohužel se veškerý zájem o výcvik stopování metodou Mantrailingu objevuje z okruhů mimo členskou základnu našeho Bloodhound klubu.
  Nečekaná zdravotní kalvárie ale začala týden před tréninkem. V pondělí se ozvala sice šťastná a zachráněná Boženka, že bleskový operativní zákrok díky Zbyňkově rychlosti a správném odhadu zdravotního stavu přežila, ale o trénování teď nemůže být žádná řeč.
  Postupně poslali bacilovou omluvenku kamarádi z Brna, Bratislavy, Ostravy a dalších míst Česka i Slovenska.
  Poslední zdravotní komplikací bylo náhlé páteční onemocnění vedoucího skupiny kladečů, který nám ráno nevstal z postele.
  Nakonec se hrstka statečných a odolných rozhodla, že akci i přes tento značný úbytek jak lidského, tak i psího materiálu uskuteční.
  Cílem tréninku byla práce v hlubokém sněhu a v čistém nezapachovaném prostředí, výcvik koncentrace, kde hlavním úkolem bylo rozlišovat stopy kladečů, falešných figurantů a stopy zvěře.


Neméně důležité bylo i prověření fyzické kondice psovodů. Stopy byly situovány převážně v lese a na loukách, kde u každé stopy byla na trase vždycky vracečka a nebo křížení. Díky extrémním podmínkám byly všechny stopy nakonec zkráceny.
  Trénovali celkem tři naše týmy a kamarádka Petra ze Slovenska, která si chtěla vyzkoušet u své feny jak bude reagovat na lidskou stopu, kterou nikdy předtím nechodila.


Greta, která před rokem složila myslivecké zkoušky, pak porodila štěňata a prakticky celý rok nestopovala, podle vyjádření majitelky při procházkách vždycky jevila o lidskou stopu velký zájem. Všichni jsme byli zvědaví, jak jí to půjde.
  Naši psi předvedli svůj standardní výkon, který netřeba komentovat. Greta, které jsou už přes 4 roky a má za sebou výcvik lovecké upotřebitelnosti, který je na Slovensku v současné době jednou z podmínek uchovnění, nám pak všem ukázala, co vlastně všechno Bloodhoundi zvládnou, ale také potvrdila, že nelze v zásadě kombinovat obě metodiky výcviku.
  Příprava na vlastní stopu jí zůstala stejná, ale rozdíly se začaly projevovat už při nasumování pachovky. Naštěstí od startu vedla jediná stopa, po které se velmi aktivní a dobře motivovaná Greta rychle vydala vpřed. Motivace byla velmi dobře patrná, ale hlavním problémem byla koncentrace. Evidentní zájem o pachy zvěře, na které byla v minulosti cvičena, obě zvládaly jen s největším sebezapřením. Konec stopy nám připravil krásné divadlo. Greta, která nikdy nesledovala stopu člověka, na konci potřebovala chvíli času, aby pochopila, co se od ní žádá. Fotografie i s krátkým komentářem na www.bloudi.rajce.idnes.cz hovoří za vše.
  Únorové počasí si s námi trochu zašpásovalo. Zatímco v sobotu chudáci kladeči obětavě mrzli promoklí a propocení, když celý den střídavě pršelo a sněžilo, nedělní ráno jsme se probudili do nádherného slunečného mrazivého dne, který jsme následně využili pro další trénink.


  Snad už nebude nikdo, kdo by tento víkend stačil ještě odstonat a budeme se všichni těšit, že příště se nás sejde o něco víc. Chtěl bych všem poděkovat nejen za obětavost a odvahu, ale také za krásně prožitý den.

Lubomír Satora

Více fotografií najdete v naší fotogalerii.

  V sobotu, 26. prosince jsme se setkali v Doubravici u Dvora Králové n. L. – Luboš a Jarka s Nabrou, Zbyněk s Boženkou a my domácí s Gumpem a Cecilkou. No a potom dlouho očekávaní hosté a hlavně kamarádi – Dana Kettnerová a  Peter van Dingen. Pracovní pobyt v Indii jim málokdy umožní přijet na delší dobu a tak bylo prima zase je uvidět. Nicméně hlavním účelem setkání byl společný trénink týmů stopařů. Dohodli jsme se na stopách 2 hod starých a cca 1.5 km dlouhých.
  Stopa č. 1 - Doubravice
  První kladeč vyrazil se svítáním v půl osmé (aby se někde potmě nepřerazil). Tým Dana Paulová s Cecilkou tak mohl vyrazit v 9.30. Ve chvíli startu bylo slunečno, jako ostatně po celý zbytek dne ale nepříjemný ledový vítr navozoval pocit mrazu a komplikoval stopování v otevřeném terénu.
  První polovina Cilčiny stopy procházela frekvencí a tady působil její výkon trochu roztržitě, hlavně v tom, jak se nechávala strhnout k „diskusi“ s místními hafany za ploty. Zmiňuji se o tom, protože jsem ji viděl pracovat v těžší frekvenci a to velmi koncentrovaně. Ale vesnicí prokličkovala správně a přímo z asfaltu přešla na nechráněné a pěkně rozfoukané pole. Tady už stopovala radost pohledět, s nízký nosem, jako „profesůrek“. Vypracovala všechny lomy, přešla nazpět do obce a bez zaváhání kontaktovala kladeče.
  Stopa č. 2 – Zátluky
  Luboš s Nabrou měli startovací plochu situovanou na louce pár desítek metrů pod naší chalupou. Jak se ukázalo, nebyl to nápad z nejšťastnějších a dodatečně se za něj omlouvám. Nabra totiž po nasumování odmítal zahájit postup po položené stopě a velmi rozhodně se dožadoval návratu do domu. Jak se vzápětí ukázalo, šlo o přání zcela legitimní, jelikož na dvoře právě v tu chvíli nasedal jeho kladeč do auta a chystal se odjet do místa cíle. Nabra jen realizoval hledání formou Air Scent , což zhruba znamená, že sledoval nejintenzivnější pachovou stopu s vysokým nosem přímo ke zdroji pachu. To se stává a u záchranného stopování to dokonce zkušení a specializovaní psi praktikují. Mohlo tak sic být „vymalováno“, ale dohodli jsme se, že start zopakujeme z místa posunutého o cca 200 m po směru stopy. Tady Nabra „naskočil“ spolehlivě, prošel horním koncem obce velmi klidně a zanořil se do lesa. Pachové „tunely“ na lesních křižovatkách ve svažitém terénu dají zabrat každém psu, už proto, že tudy vzduch protéká jinými směry ráno, v poledne, večer. Ale Nabra se nedal, všechno překonal a našel kladeče ten den už podruhé.



  Stopa č. 3 – Čertovy hrady
  Náš tým ( Víťa s Gumpem ) předvedl myslím standartní úroveň startu, příjemnou úvodní část ve stoupání a potom si toho upřímně řečeno už moc nepamatuju. Gumpi měl totiž zase jednou svůj den, což v praxi znamená neuvěřitelnou chuť do práce a tomu odpovídající rychlost. A já blázen jsem mu den předtím ještě naordinoval „negativní stopu“, aby se víc snažil. Ale skalní útvar Čertových hradů jsme proskotačili bez úrazu, trochu jsme svou nečekanou přítomností překvapili amatérského dřevorubce samozásobitele a po několika lomech a lesních odbočkách nás už čekal kladeč.
  Stopa č. 4 – Dehtov
  Stopa na Dehtovský kopec má mnoho variant, ale každá z nich je namáhavá a trochu zrádná, už pro prapodivné proudění vzduchu . To Je ovlivněné skladbou lesa, mýtin, soustavou vodních ploch tří středověkých rybníků a také „tunelem“serpentin přilehlé silnice. Boženka vedená Zbyňkem odstartovala excelentně a velmi pěkně vypracovala lom trasy, která pokračovala volným lesem přes hráz jednoho za Zátluckých rybníků. Práce na některých dalších křižovatkách lesních cest byla těžší a je myslím moc dobře, že jí tam Zbyněk nechával „vysmažit“, aby na správné řešení přišla sama. Musela se znovu koncentrovat na práci i po setkání s cizím psem a pokračovat do dalších křižovatek. Jak se blížil cíl, Boženka zrychlovala a závěrečných 200 m proletěla, vybrala správného kladeče a ihned si „prostřela“ k hroudě sekané, kterou přeci podle smlouvy vypracovala. Z Dehtova jsme se všichni přesunuli k nám domů, zaopatřili psy a konečně si v teple sedli a něco malého slupli. No a potom se „jen“ přátelsky klábosilo, ale to už není předmětem mé zprávy.
  Na závěr chci poděkovat perfektně pracujícímu týmu kladečů - Zbyňkovi a našim holkám Dandě a Aničce. Znovu se ukázalo, že když něco funguje navenek tak říkajíc samo, bez problémů, je za tím obvykle schovaná velmi dobrá práce.

  Fotografie byly použity se souhlasem autorů – Jarky a Luboše Satorových
  Původní komentáře k snímkům byly upraveny autorem textu.

V Doubravici, 30.12.2009 Vít Paula

Doprovodné fotografie jsou použity s laskavým svolením Luboše Satory.

Více fotografií najdete v naší fotogalerii.

  V pátek 30.10. nás do Ostravy přijeli navštívit naši kamarádi - stopaři na naplánovaný trénink. Danka s Cecilkou, Víťa s Gumpym, Zbyněk s Boženkou a Luboš s Nabrouckem. 
  Nejdříve jsem měla problém sehnat kladeče, kteří by našim stopařským nadějím stopy našlapaly…a následně byli vyhledáváni…, ale díky úžasným kamarádům Stanikovi a Tomovi vše proběhlo, tak jak mělo.. TÍMTO VÁM MOC DĚKUJI!!!! I tobě Kubíku, hlavní organizátore kladečů!!!!! ;o))
  Málokdo si asi uvědomí, jak je těžké takovou akci zorganizovat. Přátelé, mohu Vám říct, že ani já jsem netušila, co vše mě čeká…, ale snad mohu říct, že jsme vše úspěšně zvládli.
  Trénink probíhal v sobotu 31.10. od ranních hodin. Všichni BH měli stopy 1500m dlouhé a 2h staré. Trasy byly různorodé – les, zástavba, pole, louka, park.. Kladeči se vydali na vyšlapáni stop v 8h . A my psovodi? Mohli jsme tedy až do 10h čekat doma..než vše začne. První se na stopu vydala Danka s Cecilkou. Start byl trošku pomalejší, protože se naše Cecilka zapomněla v „zelí“ a „pásla se“…, ale jakmile ji Danka dala pokyn, vše se zrychlilo a začalo plné soustředění a vyhledávání, tak jak to má být. Kladeč byl úspěšně nalezen. Jako druhý se na stopu dostal Luboš s Nabrou. Stopa vedla vysokým a hustým porostem, kterým bylo problém se protáhnout. Ale Luboš ani Nabra se nenechali zahanbit, zvládli vše bravurně…a dovedli nás až k první křižovatce, která vedla do vesnice. Tam však trochu Nabru dostihla únava, takže měl malinkou přestávku na napití a pokračovalo se dál. Kladeč byl opět nalezen. Jako třetí se na stopu vydal Gumpy. Měl stopu, která vedla z větší částí zástavbou. Hned na startu se vyskytl malý problém, někdo nám ukradl pachovku, která byla schovaná u stromu na začátku stopy. Jak jsem se později dozvěděla, nebyla to pouze jedna ponožka, jak obvykle kladeči dávají, ale byly to rovnou DVĚ ponožky – takže celý pár. Tímto se omlouvám ještě jednou, kladeči za jeho ztrátu. Naštěstí jsme tento problém vyřešili tím, že nám kladeč dal pro Gumpyho pachovku novou. :o) A hurá mohlo se jít.. Gumpy byl na stopě soustředěný..šel moc pěkně a přesně. Nevykolejily ho ani slepice, které jsme potkaly. Závěr: kladeč opět nalezen. Po této stopě jsme se k nám vydali na krátkou přestávku. Všichni se mohli v klidu naobědvat a ochutnat mamčin výborný gulášek. Po obědě nám zbývaly poslední dvě stopy – pro Boženku a Merlina. Nejdříve šla Boženka se Zbyňkem. Boženka byla opravdu velmi soustředěna. Nevyrušil ji ani na začátku stopy rybář, který šel úplně stejný směrem jako my… byla prostě úžasná! Její stopa vedla lesem a byla složitější tím, že měla hodně křižovatek. S těmi se ale nakonec Boženka vždy vyrovnala. A došla stopu stejně úspěšně jako všichni!
  No a to nejlepší nakonec... Přišli jsme na řadu my dva s Merlinem. Měli jsme stopu úplně slepou, protože nás Kuba se stopou vůbec neseznámil…, Merlin se s tím ale popral a zvládl to. Kazila jsem mu to snad už jen já. Protože pocit jít do neznáma člověka znejistí… Psa však ne. Hledal a našel! Takže mohu s radostí Vám všem oznámit, že náš podzimní trénink skončil úspěšně! Všichni BH byli skvělí a hledali na stopě, co jim čich stačil. Pohřešovaní byli úspěšně nalezeni!!! 

  Budeme se těšit na další setkání bloodhounďáků a jejich „střeštěných“ paničků…



Fotografie si můžete prohlédnout také na
  www.bloudi.rajce.idnes.cz.

Sepsali: Helena Sladčíková a Merlin

Více fotografií najdete v naší fotogalerii.

  V rámci postupného tréninku dostala Jarka, jako šéf kladečů oddílu Morava za úkol hledat nové terény a nové kladeče. Kolega z práce se jí nabídl, že můžeme přijet do Drozdova u Zábřehu na Moravě a zkusit s ním tréninkovou stopu. Velmi příjemným překvapením následně bylo zjištění, že víska Drozdov je pravděpodobně velmi bezpečné území, protože je zde asi nejvyšší počet policistů v přepočtu na stálého obyvatele.  
  Na posledním tréninku nám kamarád Saša nabídl, jestli se nechceme zúčastnit Dětského dnu, který pořádají místní pravidelně o prázdninách. Pro děti jsou připraveny různé hry, společné opékání špekáčků a na večer pak pro všechny věkové kategorie je postaven stanový tábor. Zpestřením pak měla být naše propagační tréninková stopa. Opatrně jsme souhlasili a protože jsme se takové akce nikdy předtím nezúčastnili, panovaly obavy z velkého množství dětí, vzruchů, neznámé situace a taky panujícího velkého vedra.
  Navečer jsme vyrazili. Místní právě dohrávali fotbálek.
  Po prvních vzájemných rozpacích si malí odvážlivci dovolili Nabru pohladit a rozproudila se debata.



Otázek mnoho, ale všichni hlavně očekávali, jaká bude praktická ukázka. Vybraný kladeč dostal základní instrukce a vyrazil. Neuvědomil jsem si, že je to sportovec a k mému údivu po odhození sandálu, jako pachového předmětu, nasadil sprit a zmizel. Ještě štěstí, že stopa byla relativně čerstvá. Nabra se k mému překvapení zachoval jako profík, jako by takovou ukázku dělal běžně. I přes určitou nervozitu vypracoval stopu velmi dobře. Malí „rozhodčí“ se nás statečně drželi z povzdálí a sledovali naši práci.



Ve vesnici šlo všechno hladce, psi za plotem ani kozy nás nerozhodili. Opatrnější byl přechod elektrického ohradníku, (naštěstí bez proudu) a práce na silnici. Pro věkem mladý, ale početný doprovod pak neplánovaně byl největší překážkou průchod přes velké kopřivy, kde se většina z nich raději vrátila na hřiště druhou stranou. Aby se všichni mohli podívat i na identifikaci, Nabrouck si vyzkoušel, přerušovanou stopu a vzorně jsme na malé rozhodčí počkali. Na posledním úseku si do směru stopy ke kladeči ještě stouply děti jako falešní figuranti. Zvládlo se všechno, i identifikace byla dobrá.
  Padl mi kámen ze srdce. První ukázku jsme zvládli.
  U špekáčku pak padl rozumný návrh. Vzhledem k věku Nabroucka bude možná lepší věnovat se této „propagační činnosti“ více a častěji.



  Večer se rozrostl klub dobrovolných kladečů z Drozdova o další potenciální členy. Jenom, aby nám to vydrželo.



  Fotografie si můžete prohlédnout také na
  www.bloudi.rajce.idnes.cz.
  Zpracoval: Lubomír Satora

Více fotografií najdete v naší fotogalerii.

  V neděli, 21. června se v Hejnicích v Jizerských horách uskutečnily dlouho očekávané zkoušky záchranného stopování. Jejich konání vypsal velitel psovodů SDH Hejnice a člen ÚORV a přihlášky zaslalo pět týmů (tým rovná se pes + psovod) . Maximum možných přihlášek na jeden zkouškový den je šest týmů. Všichni přihlášení pochází z Rescue Bloodhound Club CZ, jednalo se tedy o „bloudí záležitost“.

Vedoucí zkoušek:
Iveta Soukupová – rozhodčí SH ČMS
Rozhodčí:
František Schejbal st. - velitel psovodů SDH Hejnice a člen ÚORV, vedoucí ZBKLK

Účastníci (podle vylosovaného pořadí na startu):
Wailyn Famous Alhavant - psovod Zbyněk Volšík
Forrest Gump Hlava rodiny - psovod Vít Paula
Black Berry Iseb – psovod Helena Sladčíková
Celine Spirit of Bloodhound – psovod Danuše Paulová
Nabrouck de Famous Alhavant - psovod Lubomír Satora

Popis zkoušky: Zkouška stopařská stupně A – ZS A

Stopa:
Cizí, minimálně 2 hodiny stará, 1500 kroků dlouhá, 0-2 předměty na stopě. Kladeč je na konci stopy, může být v kterékoliv poloze pod nebo v úrovni terénu. Vyhledání nášlapu se provádí v obdélníku 5 x 20 m. Současně s kladečem projdou obdélníkem dva pomocníci, kteří však nesmí stopu v obdélníku překřížit a nesmí jím projít blíže než 5 m od stopy kladeče. Každý pomocník později stopu jednou překříží. Před zahájením stopy předá rozhodčí psovodovi uzavřený igelitový sáček s napachovaným předmětem kladeče. Tvar stopy simuluje chůzi osoby v různorodém terénu (možnost přechodů přes cesty apod.), proto není určen počet lomů, oblouků a jiných možných tvarů. Nalezení osoby oznámí psovod rozhodčímu vysílačkou. Rozhodčí a vedoucí zkoušek mohou postupovat za psovodem. časový limit pro vypracování stopy je 45 minut. Dojde - li k překřížení stopy náhodnými chodci (např. houbaři) či zvěří, není to překážkou pro její vypracování.

Hodnocení: 
známka „splnil“ se zadává při nalezení osoby.

Počasí:
hrozilo deštěm, ale k tomu až na malé přeháňky nedošlo, podmračená obloha, kolem 18-20 stupňů, vítr variabl.

Terén:
členitý, dostatečně vlhký - smíšený les, pastviny, paseky, stráně, morény, vodní tok.

Průběh:
stopy byly položeny tak, aby při startu nedocházelo k časovým skluzům v neprospěch účastníků. „Stříhání modrého drátu“ (v našem slangu- získání užitečné zkušenosti) tentokrát obstaral Zbyněk Volšík. Upozornil na nutnost pečlivého provedení startu, konkrétně důkladného prozkoumání pachů v celém prostoru startovní plochy. I díky tomu ostatní zpozorněli a nedošlo k chybnému startu.
  Byl jsem kromě Zbyňkova startu u všech ostatních a mohu se pokusit shrnout, co jsem viděl, aniž bych si dělal nárok na objektivitu úsudku. Podle mínění pořadatelů se naše výkony viditelně zlepšily. Příjemně překvapili mladí psi, kteří měli na zkouškách premiéru . Obecně šli všichni psi s větší jistotou a rutinou a došli dál, než v loňském roce. Nedostatek trvalého soustředění na straně psů a ostražitosti na straně psovodů (mimo jiné) způsobily, že na trase všech stop došlo k chybám. Ty se ve stopařině neodpouštějí, protože pokud se je nepodaří ihned korigovat, jsou jejich důsledky nezvratné jak pro tým, tak v případě ostrého nasazení i pro hledanou osobu. A korekce chyb - to předpokládá dokonalou souhru týmu a umění číst „řeč“ svého psa. Kromě jiného.

Výsledek:
žádný z týmů nesplnil

Poučení:
trénovat cíleně, zátěž psů zvyšovat postupně, nacvičit zařazení přestávky na odpočinek psa jako běžnou součást průběhu stopy a makat dál na podzimní zkoušky. Kromě jiného.

  Na závěr chci poděkovat všem, kteří pro nás obětovali svůj čas, pohodlí a vlastní program a připravili nám podmínky pro vykonání zkoušek

  V Doubravici, 26.6.2009
  Vít Paula – zástupce pro Rescue

Několik fotografií najdete v naší fotogalerii.

  V dnech 18. a 19. června jsme se společně s  Danou a Víťou Paulovými zúčastnili, na pozvání naší přítelkyně Evy Čečilové, celostátního semináře zaměřeného na představení systému záchranných prací a plošného vyhledávání osob v Kalifornii. Tým lidí z Pardubické záchranné kynologické brigády připravoval tuto akci společně s americkými přáteli skoro 3 roky.
  Na seminář přijelo celkem 56 zájemců z řad Policie, záchranných brigád a ostatních složek, které se zabývají výcvikem služebních psů.



  Snad poprvé u nás byli presentování Bloodhoundi jako excelentní stopaři, kteří tvoří důležitou součást záchranného systému v USA. I když byl seminář zaměřen hlavně na plošné vyhledávání osob v rámci záchranného systému v Kalifornii, bylo zdůrazňováno, že prakticky ihned po nahlášení ztracené, nebo pohřešované osoby jsou v USA většinou neprodleně do akce povoláni týmy stopařů – většinou Bloodhoundů, kteří v případě že je k dispozici pachový předmět a místo, kde se ztracená, nebo pohřešovaná osoba naposledy s jistotou nacházela, využívají svých schopností sledovat individuální pach člověka k jeho nalezení.
  Potěšující bylo, že díky presentaci v tisku, na internetu a spolupráci se záchranou brigádou Libereckého kraje a SDH Hejnice už nejsme jako skupina Rescue BHC Bloodhound klubu pro většinu lidí neznámí. Povědomí o Bloodhoundech a naší snaze prosadit naše psy do záchranného systému už mezi záchranáři je.
  Získali jsme také mnoho informací nejenom o plošném vyhledávání osob, ale i o uplatňování a použití Integrovaného záchranného systému praktikovanému v České republice, teorii pachu a jeho chování v přírodě, chování ztracených osob, zabezpečení lidí při záchranných akcích a systému přípravy lidí a psů pro praktickou záchrannou činnost.



  Ze všech přednášek máme k dispozici presentace v češtině, které snad můžeme při vhodné příležitosti ukázat zájemcům z řad klubu.
  Další informace budou zveřejněny na website
pardubické brigády www.zachranari-pardubice.cz a stránkách organizace Institute for Canine Forensics California USA www.k9forensic.org.
  Zpracoval Lubomír Satora

Několik fotografií najdete v naší fotogalerii.

  Když jsme společně před rokem na výroční schůzi klubu diskutovali o založení skupiny která se chce věnovat výcviku Bloodhoundů pro účely vyhledávání osob a schválili si pravidla a metodiku podle pravidel metody Clean Boot, netušili jsme, co se za touto činností může dále ještě skrývat. Postupně jsme se prokousávali informacemi, které nás přivedli na myšlenku zabývat se nejenom sportovní stránkou věci, ale i praktickým využitím našich miláčků pro záchranářskou praxi. To, že jsme se dali na těžkou a složitou cestu jsme tušili dopředu, ale skutečnost je z mého pohledu ještě těžší a složitější, než jsme si byli ochotni představit.
  Když pominu velice komplikovanou situaci v legislativě a záchranném systému v České republice, obecné povědomí lidí o našem krásném plemeni a náhled na práci Bloodhoundů, to základní co nám nyní hlavně chybí jsou praktické zkušenosti z výcviku.
  I když jsme v loňském roce podle mého názoru zmapovali velmi dobře informace o výcviku Bloodhoundů jak v Americe, tak i v Evropě, získali kontakty na lidi, kteří se výcvikem Bloodhoundů profesionálně zabývají na špičkové úrovni jak v Evropě, tak i v Americe, přeložili několik zajímavých školících materiálů a manuálů o profesionálním výcviku Bloodhoundů, pracujeme dále i na překladech materiálů týkajících se teorie pachů, chybí nám pořád to nejdůležitější – praktické zkušenosti.
  První neocenitelné praktické zkušenosti s výcvikem záchranných psů získáváme postupně od záchranářů z Liberecké záchranné brigády a SDH Hejnice, kteří mají zkušenosti se stopováním a cvičí pro tuto činnost jiná plemena.
  Vloni jsem zorganizoval návštěvu do bavorského Hofu, kde mají svou záchrannou stanici bavorského Červeného kříže a psí školu Hund mit Mensch Schule manželé Schwedovi. Před čtyřmi roky se seznámili s paní Marlene Zahner ze švýcarského NBAS, která zatím jako jediná organizace v Evropě cvičí, školí a vydává certifikáty o zkouškách uznávané jak v Evropě, tak i v Americe. NBAS školí převážně profesionální a poloprofesionální záchranáře, policisty, Horskou službu a ostatní složky, kde se může vyhledávání lidí podle individuálního pachu uplatnit.
  Armin Schweda a Gerald Schaller ze stanice BRK Mantrailing Einsatzteams Hof mají již složeny všechny zkoušky NBAS a navíc v loňském roce složili jako první v Německu i zkoušky opravňující k výcviku profesionálních psovodů Bloodhoundů.
  Díky těmto kontaktům jsem dostal pozvání zúčastnit se čtyřdenního intenzivního tréninku se zaměřením na “Verantwortungsvolles MANTRAILING für den REALEINSATZ” (Zodpovědný Mantrailing pro reálné nasazení) určeného pro profesionální záchranáře a policisty, na které byli pozvání jako školitelé a instruktoři, zástupci z výcvikového centra Connecticutské státní policie, specializující se na výcvik Bloodhoundů.
  Trénink se konal ve dnech 11.-14. června v bavorském Hofu a jeho okolí. I přesto, že s Nabrouckem trénujeme už delší dobu, netušil jsem co nás čeká.



  Jak bude akce probíhat začalo být jasné ihned po příjezdu. Po vzájemném seznámení jsme byli rozděleni do dvou skupin a i přesto, že jsem dostal nabídku zařadit se mezi pokročilé, chtěl jsem zůstat ve skupině „začátečníků“. Toto rozhodnutí se později ukázalo jako velmi správné. Pro pochopení významu „začátečník“ v podmínkách naší skupiny znamenalo vidět jak práci s 5-ti měsíčním štěnětem na jeho první stopě, tak ale i práci 1,5 až 2 letých Bloodhoundů po ročním intenzivním výcviku.
  Moje první praktická zkušenost ukázala v plné nahotě můj dosavadní amatérský přístup. Nervozita, nové prostředí, zájem včetně médií, velké množství lidí kolem u nás obou zapříčinily, že jsme nebyli schopni projít ani krátký jednoduchý 100m dlouhý trail. Sebevědomí sražené na bod mrazu a v hlavě otázka: „ Co tady vlastně chceme dělat?“ Mike, náš americký instruktor, bez mrknutí oka přišel a položil mi otázku: „V čem vidím hlavní příčiny našeho tragického výkonu a čím si myslím že by šla situace změnit?“ Shodli jsme se na třech slovech: „Motivace, koncentrace, jistota“. Poté prohlásil: „ To bude dobrý, máme na to celé čtyři dny.“
  To co následovalo se těžce popisuje. Teprve až jsem se vrátil domů a přemýšlel o tom, co jsme ty další dny vlastně dělali, jsem pochopil, že Mike necvičil Nabroucka, ale trénoval mě. Přesně podle věty, kterou jsem si zapamatoval z jednoho článku o Mantrailingu: „Bloodhounda nemusíš učit stopovat, ale musíš mu přesně vysvětlit co chceš, aby hledal.“
  Aby to pochopil pes, musíš to nejdříve pochopit ty.
  K tomu po celou dobu tréninku sloužila jednoduchá metoda. U každého psovoda a každého psa a po každé tréninkové jednotce následovala jednoduchá otázka: „Jak jste viděli předvedenou práci? Psovode? Instruktore? Skupino?“ Tímto nás všechny Mike dostal do situace, kdy bylo nutné nad každým výkonem psa intenzivně přemýšlet a pochopit proč reaguje v dané situaci zrovna tak, a ne jinak. A protože o tom diskutovala skupina lidí od začátečníků až po zkušené profesionály, názory byly velmi rozdílné a argumenty zajímavé. Většina z nás se nakonec shodla na tom, že jsme schopni do určité míry zpětně analyzovat práci psa na stopě a i někdy dokonce navrhnout řešení. Díky velkému počtu diskutujících lidí se snížilo subjektivní posouzení situace a snad se náhled na práci týmu a následné zhodnocení blížilo k optimu. Důsledkem pak bylo, že každý pes cvičil v dalším tréninku právě ty dovednosti, které byly
  jeho hlavní slabinou. Velká zkušenost se později ukázala u Mika, kde jsme na něm v průběhu času začali pozorovat, jak dokáže dopředu připravit tréninkovou situaci a dopředu ví, co přesně daný pes potřebuje a hlavně umí odhadnout, jaké budou jeho další reakce.
  Naplno se tady projevila dlouholetá praktická zkušenost s výcvikem Bloodhoundů, která nejde naučit z žádných knih. Je pravdou, že zásady ve výcviku jsou podobné pro všechna ostatní plemena, ale odlišností a důraz na jiné priority ve výcviku Bloodhoundů byly patrné.
  Praktické odstraňování jednotlivých i drobných nedostatků u všech psovodů mělo za následek, rapidní zlepšení práce psů i psovodů.



  Ani jsem se nenadál a ty čtyři dny uběhly jak voda. S hlavou plnou zážitků a nových zkušeností jsem se pomalu loučil. Odměnou mi byla poslední den skvěle zvládnutá stopa Nabrouckem, za kterou jsme si vysloužili obrovskou pochvalu od Mika. Při loučení se mě zeptal, co si ze společné práce odnáším. Nezmohl jsem se na nic jiného, než na krátkou dopověď: Doufám, že jsem pochopil, co je začátek.“

  Další informace, fotografie a videa najdete na www.hund-mit-mensch-schule.de a www.bloudi.rajce.idnes.cz.
  Postupně se pokusím zpracovat další poznatky písemně. V případě většího zájmu o další informace se může domluvit společném setkání, kde o této problematice můžeme popovídat.
  Zpracoval: Lubomír Satora

Více fotografií najdete v naší fotogalerii.

  Červnové zkoušky se blíží a členové skupiny Rescue BHC si plní slib, alespoň jednou za měsíc uspořádat společný trénink. Po slunečném setkání v Doubravici byla na řadě tentokrát moravská skupina. Poprvé jsme trénink uspořádali jako veřejný, i pro ostatní členy klubu a další zájemce. Ubytování bylo zajištěno v nově rekonstruovaném penziónku v Rudě u Rýmařova pod krásnou barokní Křížovou cestou. (www.penzionruda.cz)
  Pro informovanost i dalších zájemců se zvolila cesta jednak osobních pozvánek, a také informace na klubových website. To že se nemohli zúčastnit díky nabitému programu naši stálí spolubojovníci z Liberecké záchranné brigády jsme věděli dopředu, čekali jsme ale potvrzení zatímního verbálního zájmu ze strany ostatních potencionálních zájemců. Je pravdou, že díky tomu, že akce nebyla plánovaná dlouhodobě dopředu, se omluvilo velké množství zájemců. Naopak ale nás těší, že máme spolubojovníky, kteří v těšení se na společnou akci, nemohou dospat a přijedou klidně o týden dřív. Takoví podají prst a okamžitě se stávají členy týmu kladečů stop.
  Příprava tréninku je stále obtížnější díky tomu, že postupem času naši psi cvičí stále delší a starší trasy. Díky simulaci podmínek zkoušek, jsme nasadili do přípravy také figuranty, kteří pokládali falešnou stopu na startech všech psů. Plán denního programu je v příloze.
  Díky spolupráci a ochotě majitelů pozemků a lesů jsme získali velmi kvalitní mapový materiál, který nám umožnil dobře naplánovat trasy a určit shromaždiště účastníků.



  Aby všichni účastníci včetně psů měli čas na přípravu a relaxaci byl sraz už v pátek odpoledne. Kladeči si znovu osvěžili kudy vedou připravené trasy a psovodi se mohli seznámit s terénem. Musíme pochválit, že celý tým přípravu nepodcenil a nejzodpovědnější členové končili taktickou přípravu až těsně nad ránem s východem slunce.
  Mírné obavy panovaly z počasí, ale vyšlo to parádně. Sice foukal silný vítr, bylo zataženo a chladno, ale naštěstí nepršelo. Sluníčko se na nás usmálo až odpoledne.
  Je potěšitelné, že na všech psech byl vidět velký pokrok ve výkonech a všichni pracovali skutečně velmi dobře. I na psovodech byly vidět získané jak praktické, tak i teoretické zkušenosti a práce týmů tak získává na kvalitě.
  Technickou novinkou byla možnost nahrávat práci psa na stopě pomocí videokamery umístěné na hlavě psovoda, kde následně ze záznamu lze zpětně vyhodnotit práci celého týmu.
  Výsledky práce psů může každý organizátor tréninku zapisovat na předtištěné formuláře, které také slouží k hodnocení výkonu práce psů.
  Celkově, podle hodnocení účastníků se trénink vydařil, vedle práce byl naplánovaný i krátký výstup na Křížovou cestu. Díky odpolednímu sluníčku a nádherným výhledům do okolí se účastníci mohli pokochat pohledem na úrodnou Hanou, panorama města Olomouce a v tuto dobu obvyklou sněhovou čepici na vrcholu nejvyšší hory Jeseníků Pradědu a chráněné krajinné oblasti Velkého Kotle.

Dokumenty (klikněte):
  program stop
  tréninkový protokol Gump
  tréninkový protokol Nabrouck

Několik fotografií najdete v naší fotogalerii.
Na další setkání se těší Lubomír Satora

Fotografie z tohoto tréninku najdete také na www.bloudi.rajce.idnes.cz.

  První říjnový víkend byl ve znamení společného tréninku skupiny Rescue BHC se zkušenými instruktory z kynologické brigády v Hejnici. Přijeli se také zúčastnit noví zájemci o záchranářský výcvik až z Ostravy.



  Slečna Sladčíková se svým dvouletým BH Merlinem si vyzkoušela základní stopařský výcvik a Merlin se ukázal jako velmi nadějný pes s obrovským zájmem o práci.
  Mladé feny – Wailyn a Cecile se ve výcviku se ukázali ve velmi dobrém světle. Podle hodnocení instruktorů je na nich vidět zlepšení a psovody nyní čeká trpělivá práce při upevnění získaných návyků.
  Nejstarší psi se budou připravovat na složení stopařských zkoušek, které bychom chtěli absolvovat na jaře příštího roku.
  Díky spolupráci se záchranáři jsme získali velmi dobré kontakty na amatérské i profesionální instruktory BH z USA. Postupně bychom rádi připravili společnou metodiku výcviku BH použitelnou v České republice.
  Několik fotografií najdete v naší fotogalerii.

  Lubomír Satora

Fotografie z tohoto tréninku najdete také na www.iveso.rajce.idnes.cz.

Skupina Rescue BC doplněná o p. Ivetu Růžičkovou navštívila společně se zástupcem psovodů SDH Hejnice a Záchranné brigády kynologů Libereckého kraje p. Ivetou Soukupovou kynologickou výcvikovou školu v německém Hofu, kterou vedou manželé Schwedovi. (www.Hund-mit-Mensch-Schule.de ). Cílem této návštěvy bylo získat další poznatky a informace o výcviku bloodhoundů pro praktické stopování a případně navázat další spolupráci s německými psovody. Měli jsme možnost shlédnout práci začínající i pokročilých psů různých plemen – dvou bloodhoundů, dvou zlatých retrívrů, velkého knírače, jednoho křížence a dokonce i baseta. Všechny stopy byly cizí, většinou čerstvé a položené na více či méně frekventovaných místech - ulice, náměstí, perón a hala vlakového nádraží včetně obchodu s potravinami apod. Školení Instruktoři výcviku v této škole postupují při výuce záchranného stopování podle metodiky Virginia Bloodhound Search & Rescue, (www.vbsar.org), který v Evropě úzce spolupracuje se Švýcarským bloodhound klubem (National Bloodhound Association of Switzerland (www.nbas.ch), od kterých se sami učili. Práce Týmu - psa i psovoda - na stopě je v mnohém velmi odlišná od metodiky běžně používané při výcviku služebních psů. Návštěva psí školy byla přinejmenším velmi zajímavá a zcela určitě přínosem.
Fotografie z tohoto setkání najdete také na www.iveso.rajce.idnes.cz.

(zpracovala Iveta Soukupová a LS)

Skupina Rescue BC se ve dnech 9. a 10. 8. 2008 zúčastnila části Letního výcvikového tábora Záchranné brigády kynologů Libereckého kraje v Hejnicích (www.zbklk.wz.cz).
Součástí LVT byl také výcvik stop.
Zkušení instruktoři tak mohli po měsíci práce ohodnotit, jak naši psi zvládli první a základní část výcviku, kterou jsme společně zahájili na víkendovém tréninku ve dnech 12. a 13.7.2008.
Jak tábor vypadal se můžete podívat na stránkách www.iveso.rajce.net a www.hasicihejnice.cz.

Vedoucí dne: Iveta Soukupová – výcvikář ZBKLK
Rozhodčí: František Schejbal st. - Velitel SDH, vedoucí ZBKLK
Termín: sobota 24.5.2008
Místo: Hejnice
Účastníci:
Forrest Gump Hlava rodiny - psovod Vít Paula
Wailyn Famous Alhavant - psovod Zbyněk Volšík
Nabrouck de Famous Alhavant - psovod Lubomír Satora

Popis zkoušky: Zkouška stopařská stupně A – ZS A

Stopa:
Cizí, minimálně 2 hodiny stará, 1500 kroků dlouhá, 0-2 předměty na stopě. Kladeč je na konci stopy, může být v kterékoliv poloze pod nebo v úrovni terénu. Vyhledání nášlapu se provádí v obdélníku 5 x 20 m. Současně s kladečem projdou obdélníkem dva pomocníci, kteří však nesmí stopu v obdélníku překřížit a nesmí jím projít blíže než 5 m od stopy kladeče. Každý pomocník později stopu jednou překříží. Před zahájením stopy předá rozhodčí psovodovi uzavřený igelitový sáček s napachovaným předmětem kladeče. Tvar stopy simuluje chůzi osoby v různorodém terénu (možnost přechodů přes cesty apod.), proto není určen počet lomů, oblouků a jiných možných tvarů. Nalezení osoby oznámí psovod rozhodčímu vysílačkou. Rozhodčí a vedoucí zkoušek mohou postupovat za psovodem. časový limit pro vypracování stopy je 45 minut. Dojde - li k překřížení stopy náhodnými chodci (např. houbaři) či zvěří, není to překážkou pro její vypracování.
Hodnocení: známka „splnil“ se zadává při nalezení osoby.

Popis: nášlap stopy na pastvině. Nasumování rychlé, postup po stopě figurantů cca 100m, pak samostatný návrat na start a nalezení pravé stopy kladeče, následné vyhodnocení křižovatky dobré, problémy při přechodu potoka kdy nechtěl jít přes vodu (netrénovali jsme nikdy tak širokou, proto hledal stopu dlouho po břehu) po přejití vody na pastvině zachytil pach na vysoký nos, zkrátil si lom a pokračoval opět na břeh potoka, kde pokračovala stopa. Protože nepostupoval přesně po stopě, došel na vysoký břeh potoka v místě kde nebyl brod, přešel potok zprava místo zleva, kde ztratil stopu. Po delším hledání jsme se vrátili na start, kde znovu nasadil stopu. Další práce byla již bez výrazné motivace, na křižovatce pak zachytil pach cizího člověka, kterého „v limitu“ dohledal.
Problémy:
* neznalost práce při přechodu širší vody (nikdy jsme netrénovali)
* v cizím terénu při práci na vysoký nos po ztrátě stopy problém s jejím opětovným nalezením - neměl podpůrné prvky, které mu pomáhají ve známém terénu)
* při ztrátě stopy pes nedává dostatečný signál psovodovi (zvednutím hlavy, zavytím apod.), že není něco v pořádku
* jistý postup i po falešné stopě

Lubomír Satora

Popis: nášlap stopy v pobřežním porostu a u suchého rákosí u potoka. Po nasumování rychlý start přímo (správným směrem). Boženka vrácena psovodem na nášlap k jeho prohledání. Nový start směrem vpravo (kam se stáčela stopa), po 10-ti m naráží na lidský exkrement, začala se v něm válet a konzumovat. Psovodem vrácena na nášlap. Po novém nasumování se vydává přímo (správným směrem). Pomalu, nejistě. Po 50-ti metrech na konci louky,kde byl lom se zastavuje, sedá si u psovoda a dává najevo nepřítomnost stopy. Vrácena psovodem na nášlap. Start doprava, po 100m se napojuje na stopu, která se tam stáčela. Dalších 50m po stopě, cípem lesa na cestu, kterou měla jen křižovat, ale vydává se po cestě. Po 200m dobíháme k rodince s Mopsem v náručí, Boženka na něj vyskakuje. Po povelu „Hledej, stopa“ se vydává dále 200m po cestě, kde se zastavuje. Na povel „Hledej“ již nereaguje a nejeví zájem. Psovod ukončuje stopování 10 minut před koncem časového limitu. Problémy:

* časté stopování na vysoký nos
* při ztrátě stopy očekává navedení psovodem (chyba výcviku)
* špatné rozeznávání a vyhodnocování stop (mladý pes)
* špatné vyhodnocování situací psovodem

Zbyněk Volšík

Popis: nášlap stopy v pobřežním porostu u potoka. Po nasumování Gump na první pokus nenabral stopu kladeče, provedli jsme druhý pokus. Stopu nalezl, přechod potoka bez problémů. Stejně tak pokračoval cca 300 m . Potom Gump těsně před lomem trasy (jak vyplynulo z konzultace po ukončení) naběhl do nabitého el. ohradníku. Pes v prvních minutách silně dezorientován, naskakoval na psovoda ve snaze ho udobřit, jakoby rána přišla od něho. Potom se znovu pustil do práce, nalezl stopu a pokračoval. po cca 50 m škrtl ocasem o kolmé oplocení , opět pod proudem. Leknutím se prudce otočil za původem rány a do drátu se tak dostal výboj i do hlavy. Po chvíli se zdánlivě uklidnil, nabral stopu po spádnici zalesněného kopce a postupoval velmi rázně a přesvědčivě až pod vrchol (cca 500 m ) Pod vrcholem stopu zalomil a po málo viditelných pěšinkách, které propojovaly jednotlivé úseky pěší cesty na kopec naklesával dolů. V tuto chvíli hlášení od p. Schejbala, že do konce stopy chybí 10 minut. Gump zrychloval jako vždy před koncem stopy, když ke kladeči zbývá jen několik set metrů.
Stezkami jsme naklesali až na úpatí kopce na rozhraní lesa a pastviny. Tam nalezl osobu – ženu, která nebyla totožná s kladečem. V tu chvíli další hlášení od p. Schejbala, že čas určený pro stopu vypršel. Potvrdil jsem příjem zprávy a vrátili jsme se k nášlapu.
Podle hodnocení v cíli jsme změnili směr těsně pod zalesněným kopcem, kde jsme měli jít po úpatí a vystoupat na jiný kopec.
Nedovedu si srovnat razanci, s jakou Gump stoupal 500m do příkrého svahu s lichostí stopy.
Když odmyslím eventuelní přítomnost háravé feny nebo zvěře, zbývá mi jen dezorientace psa.

Vít Paula

Závěr:

* zkoušku A-ZS A určenou všem záchranářským psům zatím v ČR nemá nikdo složenou
* oproti zkoušce Working Permit (převážně stopa položená po cestách s důrazem na vyhodnocení křižovatek) se nepodařilo psům zafixovat změny
* opakování zkoušky v podzimním termínu

Zpracoval:
Kolektiv RESCUE BC
27.5.2008

  „Tak a skončili jsme dřív, než jsme začali.“ To byla slova páníčka, když jsme se šli ráno proběhnout. Nevím co tím myslel, protože bylo jenom asi -5oC, fičel silný vítr, do očí bodal sníh a nebylo vidět na krok.
  Nenachystal si počasí a teď se diví. Dali jsme snídani a rozhodli se. Ivanu (kladeče) vyženeme taky z pelechu, třeba se to umoudří. Naděje svitla v cíli první stopy. Zatímco pod námi bylo mlíko, tady sice vítr, ale azuro a sluníčko. Sláva.
  Tak a jdeme na to. Záchranáři nezklamali. Šéf už hodinu před oficiálním začátkem stál na startu a obhlížel situaci.
  Jak se seznamovali člověci nevím, ale já jsem byl s Bettynkou kamarád okamžitě. Jako každá ženská se chtěla hned na začátek ukázat a tak mi předváděla prohledávání objektu. Nenechal jsem se zahanbit a předváděl se taky. Nevím jak se to mohlo stát, ale úplně nahoře se chci na schodech otočit a ouha – nejde to. Pánečku pomóc!!!!! A zase byl kartáč. Musel jsem zvolnit tempo.
  Mezitím se sjeli všichni ostatní. Dostali pochvalu, protože i přes hrozné počasí nikdo nechyběl. Mírné zpoždění způsobené sněhem a náledím odskákal Gumpy – musel okamžitě do práce.
  Na zahřátí hned jeden kopeček. Pánečka to pak mrzelo, protože Víťa si dovezl chřipku, ale i ostatní se hezky lehce opotili. I oni musí mít fyzičku.
  Dohodli jsme se, že nesmíme udělat žádnou ostudu a tak jsme makali všichni na 100%. Asi jsme se předvedli docela dobře, všichni nás vcelku chválili. Byl jsem zvědavý, jak cvičí kolegové záchranáři. Dojely samé holky a pracovaly nádherně.
  Jenom mě mrzí ten podvrtnutý kotník na poslední stopě. Ale i to se stává. Vždyť ten páneček nemyslí. Na Hané přece nemají kopce.
  Ale i tak, jak se to líbilo člověkům nevím, ale my si slíbili, že je to sice poprvé, ale určitě ne naposledy.

  Zdraví Vás všechny Nabrouck co u něj bydlí Satorovic.

  Základní údaje prvního společného tréninku:

Termín: sobota 16.2.2008
Místo: okolí Dlouhé Loučky a Křivé
Počasí: ráno chumelenice, silný nárazový vítr který postupně rozfoukal mraky a přinesl krásný chladný slunečný den, teplota -4 až -2oC.
Účastníci: Gumpy, Boženka, Nabrouck a od záchranářů Angie Poli, Pira (knírač velký černý), Betty (německý ovčák) a 20 člověků
Počet stop: 6
celková délka: 16 km

Vyhodnocení (lépe amatérský subjektivní popis práce psa na stopě):

1. Gumpy a Víťa Paula: stopa 3.200m dlouhá, převýšení 190m, stáří stopy 2 hodiny, start v 10.00 hod., louka. Nasazení na stopu velmi dobré, delší rozhodování při přechodu z volné plochy přes porostlou hlubokou příkopu, velmi dobré vyhodnocení lomů, na konci stopy vyhodnotil stojící auta a zachytil čerstvější stopu kladeče vracejícího se na konec stopy. V silném větru ho stáhl pach frekventované cesty. Po nasazení na stopu dobré dokončení trasy, identifikace čtyř lidí, méně výrazná identifikace kladeče.
2. Boženka a Zbyněk Volšík: stopa 3.200m dlouhá, stáří 2 hodiny, část louka převaha lesa. Start v 11.00 by jako obvykle raketový, louka vypracovaná velmi dobře. Na pomezí lesa a po celou dobu práce v lese zvýšený zájem o pachy zvěře. Vypracování křižovatek velmi dobré, velká křižovatka ztížená čerstvým přejezdem auta s vystupujícími osobami. Vynikající výrazná identifikace kladeče ze 3 osob.
3. Nabrouck a Luboš Satora: stopa 3.600m dlouhá, stáří stopy 2 hod., start 12.00, louka a les. Silná nervozita při nasazení na stopu, přesné hodnocení stopy a křižovatek, u vodního toku přerušení stopy (žízeň byla veliká), u restaurace a frekventované cesty dobré vyhodnocení osob a stojících aut, dobrý přechod komunikace, dlouho trvající kontrola figurantů, aut a přihlížejících a méně výrazná identifikace kladeče.
4. Angie (knírač velký, černý) a Nicolle Kučerová: stopa 2.000m dlouhá, 6 ostrých lomů, 5 předmětů, stáří stopy 1 hod., start 13.00, louka Klidné a jisté nasazení stopy bez nasumování předmětu, velmi přesná a jistá práce na stopě, nalezení všech předmětů se vzorným zalehnutím, vynikající vyštěkání dobře ukrytého kladeče.
5. Poli (knírač velký, černý) a Maruška Lohrerová: stopa 2.000m dlouhá, 6 lomů z toho 1 velmi ostrý, 5 předmětů, stáří stopy 1,5 hod., start ve 14.00, louka a porostlé meze. Dobré a klidné nasazení na stopu. Hned po startu odklon od stopy ale s rychlým opětovným návratem na stopu. Klidná důsledná práce na stopě, nalezení všech předmětů se vždy se vzorným zalehnutím. Výrazné vyštěkání osoby na konci stopy.
6. Betty (mladá fena německého ovčáka poprvé na stopě!!!) a Jiřinka Zbožínková: stopa 2.400m dlouhá, 3 mírné esovité oblouky, 3 předměty, stáří stopy 1 hod. louka. Jistý start, dobré sledování stopy. Nalezení jednoho předmětu. Po cca 1.000m přerušení stopy (podvrtnutý kotník psovoda). Velmi dobrá práce mladé feny. Stopu (cca 1.400m) dokončila:
7. Pira (knírač velký, černý bez intenzivního tréninku stopování) a Zdenka Stránská: Nasazení na stopu velmi dobré, dobrá a klidná práce na stopě, nalezení dvou předmětů, velmi dobré intenzivní vyštěkání osoby.

   Fotky najdete v Galerii - AKCE a VÝSTAVY.